První pobočka

S potřebou vytvořit v Plzni možnost vysokoškolské přípravy pro učitelská povolání se setkáváme poměrně často už v období první republiky. Stávající plzeňské učitelské ústavy postačovaly sotva pro základní školství, střední školství si vyžadovalo odborníky s patřičným univerzitním vzděláním. V říjnu 1921 založila Československá obec učitelská v Praze soukromou dvouletou Školu vysokých studií pedagogických. Jejím iniciátorem a prvním děkanem byl Otakar Kádner. Měla pobočku v Brně a od roku 1937 do okupace také v Plzni.

Poválečný vývoj

Po válce pak, v roce 1945, na tento institut navázala Vysoká škola pedagogická v Praze. Vedl ji Otokar Chlup a mezi tentokrát již početnějšími pobočkami byla i Plzeň. Sídlo pobočky bylo ve školní budově v Houškově ul. č. 3. Od letního semestru 1946/1947 se posluchači této školy v Plzni staly posluchači Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v kterou se Vysoká škola pedagogická v podstatě transformovala.

Zřízení Pedagogické fakulty

Ke zřízení samostatného pedagogického vysokoškolského ústavu, Pedagogické fakulty, došlo v Plzni nařízením vlády č. 225/58 Sb. 14. září 1948 na návrh tehdejšího ministra školství a kultury Zdeňka Nejedlého. Slavnostní zahájení akademického roku se konalo 14. listopadu 1948 ve velkém sále Měšťanské besedy v Plzni. Prvním sídlem nového institutu se stala budova bývalého ženského učitelského ústavu v Plzni na Stalinově (dnes Americké) třídě, se 14 použitelnými učebnami. Následujícího roku byla fakultě přidělena nová budova – bývalé dívčí gymnázium ve Veleslavínově ulici č. 42. Fakulta byla řízena nejprve akčním výborem, jehož předsedou byl JUDr. Jaroslav Krofta, právník se zaměřením na ústavní právo a poslanec Národního shromáždění a členy Václav Procházka (za vyučující), Josef Diba (za zaměstnance) a Lumír Linhart (za posluchače). Následujícího roku byl již ministrem školství určen děkan, nejprve zastupující, pak stálý, a stal se jím JUDr. Jaroslav Krofta. Výuka byla zajišťována v počátcích převážně vybranými učiteli plzeňských středních škol, zejména bývalých učitelských ústavů, doplňovali je někteří pražští univerzitní profesoři a dále několik expertů z praxe, např. Bohdan Bayer ze Západočeského muzea. V prvním roce bylo zapsáno 79 posluchačů, v dalším roce už 135. V počátečních rocích existence, do roku 1953, byla délka studia 3 roky.

Dálkové studium

Od akademického roku 1950/1951 bylo zřízeno také dálkové studium. K usnadnění styku s neplzeňskými posluchači byla zavedena v této souvislosti konzultační střediska v Chebu a v Karlových Varech. Chebské bylo později zrušeno. Vnitřní strukturu fakulty tvořily nejprve tzv. ústavy, teprve od roku 1950/1951 byly přejmenovány na katedry. Ústavů bylo celkem 13: ústav pro matematiku a geometrii, ústav pro hudební výchovu, ústav pro slovanskou filologii, ústav pro občanskou nauku a politickou výchovu, ústav pro speciální metodiky a školní praxi, ústav biologický, ústav geologický a mineralogický, ústav pro výtvarnou výchovu, pedagogický ústav, ústav pro předškolní výchovu, ústav pro domácí nauky, ústav pro dějepis a ústav pro zeměpis. Fakulta prošla v následujícím období, podobně jako mnoho jiných institucí ve státě v tu dobu, četnými organizačními reformami.

Vyšší pedagogická škola

Roku 1953 se vládním nařízením Pedagogická fakulta změnila na Vyšší pedagogickou školu. Studium se zredukovalo na dva roky. V čele ústavu zůstal Jaroslav Krofta, složení pedagogického sboru bylo také z větší části totožné se složením sboru předchozí Pedagogické fakulty. Výukové obory byly upraveny do tzv. dvouaprobací.

Pedagogický institut v Karlových Varech

V roce 1960 byl paralelně zřízen samostatný Pedagogický institut z někdejšího konzultačního střediska v Karlových Varech. Byl však záhy, od roku 1965, zrušen a nová budova, která pro něj byla právě dokončena, byla poskytnuta Střední pedagogické škole v Karlových Varech.

Samostatná Pedagogická fakulta

V září roku 1964 byla ustavena v Plzni samostatná Pedagogická fakulta, která personálně spojila zrušený plzeňský Pedagogický institut a částečně i zrušený Pedagogický institut v Karlových Varech. Děkanem byl jmenován Jindřich Vacek z katedry historie. Fakulta připravovala učitele pro první a druhý stupeň, systém dvouaprobací zůstal zachován, jen s jistými úpravami kombinací. Studium pro oba stupně trvalo čtyři roky. Kromě řádného studia bylo možné zvolit dálkovou formu, postgraduální studium v oborech český jazyk a dějepis a studium mimořádné (studium jednotlivých předmětů bez získání vysokoškolské certifikace). Počet studujících dále narůstal a po roce 1965 byl ještě zvýšen splynutím se zrušeným Pedagogickým institutem v Karlových Varech. Pro potřeby Pedagogické fakulty byly uvolněny prostory na tehdejší třídě 1. máje, nyní Klatovské třídě č. 51, v budově bývalého reálného gymnázia. Takto fakulta fungovala do konce šedesátých let.

Pražské jaro

Pražské jaro 1968 bylo stejně jako v celém státě i na Pedagogické fakultě v Plzni dobou naděje a očekávání. Začalo se uvažovat o spojení Pedagogické fakulty a Vysoké školy strojní a elektrotechnické a znovu o založení univerzity v Plzni. Proces byl však přerušen následujícími politickými událostmi. Na vysokých školách proběhla ve druhé polovině roku 1970 pracovně politická hodnocení prováděná tzv. pohovorovými komisemi. Na ně pak v roce 1972 navazovala ještě tzv. komplexní hodnocení. Na základě uvedených opatření muselo z Pedagogické fakulty v Plzni odejít 35 učitelů.

Změna profilu fakulty

Profil fakulty se výrazně změnil od roku 1976, kdy byla v souladu s programem Ministerstva školství a kultury, zaměřeným na obsahovou přestavbu vysokých škol, i na pedagogických fakultách zavedena příprava učitelů pro střední školy. Nový obor Studium učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů pro 5.–12. ročník připravoval v jednotném studiu učitele 2. stupně základních škol a škol středních. Studium bylo prodlouženo na 5 let. Na Pedagogické fakultě v Plzni tak byla v dalších letech zajišťována výuka pro učitelství 1. stupně a učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů formou denního i dálkového studia. Dále přetrvávalo studium postgraduální. Nově bylo zavedeno desetisemestrové studium učitelství odborných předmětů. Vznikla též nová katedra učitelství 1. stupně ZŠ s odděleními pedagogiky a psychologie, biologie a hudební výchovy. V polovině sedmdesátých let studovalo na Pedagogické fakultě kolem 1 400 posluchačů. V roce 1983 získala fakulta nové prostory pro kanceláře vedení fakulty a studijního oddělení, a to v nedaleké budově na rohu ulic Veleslavínovy a Sedláčkovy, jež pak užívala jako děkanát až do roku 2015.

Stávka studentů

Zásadní zvrat v historii fakulty přinesl studijní rok 1989/1990. Po celostátně vyhlášené stávce studentů se i na půdě fakulty konala shromáždění a četné diskuse. Z nich vzešly návrhy a požadavky na změny ve společnosti i na změny ve způsobu přípravy učitelů a organizace vysokoškolského studia. Vzniklo akademické fórum, jehož úkolem bylo mimo jiné i zajištění voleb nového děkana fakulty.

Změna organizační struktury

Senát zvolil v roce 1991 nového děkana. Změnila se organizační struktura fakulty. Katedra filologie byla rozdělena na katedru českého jazyka a katedru cizích jazyků, katedra matematiky a fyziky na katedru matematiky a katedru obecné fyziky, katedra základů techniky na katedru technické výchovy a katedru výpočetní a didaktické techniky, katedra pedagogiky a psychologie na katedru pedagogiky a katedru psychologie. Obnovena byla katedra biologie. Nově vytvořená katedra společenských věd byla později konkurzním řízením změněna na ústav celouniverzitního charakteru. Dnem 28. 9. 1991 se Pedagogická fakulta v Plzni stala součástí nově vytvořené Západočeské univerzity v Plzni, která vznikla z Vysoké školy strojní a elektrotechnické a samostatné Pedagogické fakulty. Pedagogická fakulta jako součást ZČU si ovšem ještě ponechala právní subjektivitu. Začleněním do ZČU zaniklo její postavení jako samostatné vysoké školy, ale nikoliv jako fakulty, a to až do 1. 1. 1999, kdy byla plně integrována do ZČU. Skončilo období ministerstvem centrálně schvalovaných studijních plánů, jednotných pro všechny fakulty v republice. Akademická svoboda se projevila i v možnosti vytvořit pro jednotlivé programy a obory vlastní studijní plány a po udělení akreditace Ministerstvem školství nést za jejich realizaci odpovědnost. Akademickým rokem 1991/1992 na fakultě nastaly podstatné změny ve formách, obsahu i rozsahu výuky. Pro všechny typy studia byly nově vytvořeny nebo výrazně inovovány studijní plány. Došlo k diferenciaci studia na čtyřleté studium učitelství pro základní školy a pětileté studium učitelství pro střední školy. Katedry se souběžně s tvorbou studijních plánů začaly podílet na zavedení kreditního systému. Začátkem devadesátých let na Pedagogické fakultě existovalo celkem 19 pracovišť. Šlo o katedry pedagogiky, psychologie, středisko profesní praxe, anglického jazyka, ruského a francouzského jazyka, německého jazyka, českého jazyka a literatury, hudební kultury, historie, matematiky, obecné fyziky, chemie, biologie, geografie, technické výchovy, výtvarné kultury, výpočetní a didaktické techniky, společenských věd a občanské nauky, tělesné a sportovní výchovy. Od počátku devadesátých let prudce vzrostl zájem o studium na Fakultě pedagogické ZČU. Každoročně se ke studiu hlásilo kolem 3 000 uchazečů. Nárůst počtu studentů si vyžádal další prostory pro výuku, byly jimi postupně školní budova na Chodském nám. č. 1 a dočasně i budova v Jungmannově ul. č. 1.

Nová struktura studia

Po změně vedení FPE v roce 2001 začal na fakultě probíhat složitý proces přestavby souvislého čtyřletého nebo pětiletého studia na strukturované, tříleté studium bakalářské a na ně navazující dvouleté studium magisterské. Vznikl tak nový model učitelské přípravy, který převzala buď zcela, nebo s malými modifikacemi většina dalších pedagogických fakult v České republice.

Vznik doktorského studia

Od akademického roku 2007/2008 byli přijímáni studenti pouze do strukturovaných programů. Výjimku tvořil obor Učitelství pro 1. stupeň, u kterého bylo akceptováno stanovisko Akreditační komise a studium nebylo děleno na dva stupně. I u uvedeného oboru však došlo k proměně obsahu studia. V roce 2007 počet přihlášek přesáhl 5000. Kvalitní zabezpečení studia přineslo vyšší nároky na kvalifikační strukturu pracovníků fakulty. Velkým úspěchem fakulty bylo získání akreditace pro doktorské studijní obory Teorie vzdělávání ve fyzice, Teorie vzdělávání v bohemistice a Informační a komunikační technologie ve vzdělávání.

Složitá finanční situace

Počátkem druhého desetiletí nového milénia se podstatně zhoršila finanční situace fakulty. Nový způsob financování vysokého školství, kdy podstatná část finančních prostředků na chod ústavu měla pocházet z příjmů za vědecko-výzkumnou činnost, fakultu zastihla nedostatečně připravenou na tuto změnu. Fakulta mnohdy musela a doposud musí složitě zápasit za svou emancipaci i v rámci univerzity a obhajovat své specifické postavení a poslání ve srovnání např. s univerzitami technického zaměření. Přesto se dařilo udržet většinu oborů, i když např. studijní obory jako francouzský jazyk či občanská výchova a základy společenských věd musely být obětovány.

Snaha o institucionální akreditaci

Rok 2018 je rokem spojeným s náročným procesem celostátních změn v procesu akreditací studijních programů. Také Fakulta pedagogická ZČU v Plzni je nucena v tomto období vyvinout maximální úsilí, aby udržela své studijní programy a dostála náročným požadavkům nové instituce – Národního akreditačního úřadu. Rozhodla se po jistém zvažování usilovat i o tzv. institucionální akreditaci.