Vedení fakulty a studijního oddělení

1948–1953

doc. JUDr. Jaroslav Krofta – děkan (1948–1953)

doc. PhDr. Bohumil Kasl – proděkan (1950–1953)

Václav Holub – tajemník (1949–1953)

1953–1958

doc. JUDr. Jaroslav Krofta – děkan (1953–1958)

doc. PhDr. Václav Čepelák – proděkan (1954–1958)

doc. RNDr. Bohdan Bayer – proděkan (1954–1958)

doc. PhDr. Bohumil Kasl – proděkan (1953–1954)

doc. PhDr. Jaromír Spal – proděkan (1956–1958)

doc. PhDr. Bohumil Kasl – tajemník (1954–1958)

1958–1961

doc. Zdeněk Ungerman – ředitel (1959–1961)

doc. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. – zástupce ředitele (1959–1961)

Miroslav Uhlík – tajemník (1959–1961)

doc. dr. Martin Zeman – ředitel Pedagogického institutu v Karlových Varech (1959–1961)

Karel Roth – tajemník Pedagogického institutu v Karlových Varech (1960–1961)

1961–1964

prom. ped. Josef Frouz – ředitel (1961–1964)

doc. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. – zástupce ředitele (1961–1963)

doc. Jan Taišl – zástupce ředitele (1961–1964)

Miroslav Uhlík – tajemník (1961–1964)

Dr. Jaromír Plomer – ředitel Pedagogického institutu v Karlových Varech (1961–1964)

Karel Štefl – zástupce ředitele Pedagogického institutu v Karlových Varech (1961–1964)

doc. dr. Boleslav Talpa – zástupce ředitele Pedagogického institutu v Karlových Varech (1961–1963)

RNDr. Antonín Pyšek – zástupce ředitele Pedagogického institutu v Karlových Varech (1963 –1964)

Karel Roth – tajemník Pedagogického institutu v Karlových Varech (1961–1964)

1964–1967

doc. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. – děkan (1964–1967)

doc. Vojtěch Laštovka, CSc. – proděkan (1964–1967)

doc. RNDr. Miloš Lánský, CSc. – proděkan (1965–1967)

doc. PhDr. Miloslav Šváb, CSc. – proděkan (1964–1966)

JUDr. Václav Švejd – tajemník (1964–1967)

Jana Janusová – vedoucí studijního oddělení (1965–1967)

1968–1972

prof. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. – děkan (1968–1972)

doc. Jiří Štěpánek – proděkan (1968–1972)

prof. RNDr. Jiří Kůst – proděkan (1968–1972)

doc. Vojtěch Laštovka, CSc. – proděkan (1968–1970)

doc. RNDr. Miloš Lánský, CSc. – proděkan (1968–1970)

JUDr. Karel Hájek – tajemník (1968–1972)

Jana Janusová – vedoucí studijního oddělení (1968–1969)

Blanka Vespalcová – vedoucí studijního oddělení (1969–1971)

Věra Juhová – vedoucí studijního oddělení (1971–1972)

1972–1976

doc. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. – děkan (1972–1976)

doc. PhDr. Adolf Vinšálek, CSc., – proděkan (1972–1976)

doc. RNDr. et PaedDr. Ludvík Mištera, CSc. – proděkan (1972–1976)

doc. PhDr. Josef Diba, CSc. – proděkan (1972–1976)

Václav Hrůza – tajemník (1972–1976)

Věra Juhová – vedoucí studijního oddělení (1972–1976)

1976–1980

doc. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. – děkan (1976–1980)

doc. PhDr. Jaroslav Mašek, CSc. – proděkan (1976–1980)

doc. Karel Štefl – proděkan (1976–1980)

doc. PhDr. Adolf Vinšálek, CSc. – proděkan (1976–1980)

Václav Hrůza – tajemník (1976–1980)

Věra Juhová – vedoucí studijního oddělení (1976–1977)

PaedDr. Jan Kaše – vedoucí studijního oddělení (1977–1980)

1980–1985

prof. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. – děkan (1980–1985)

doc. PaedDr. Josef Smola, CSc. – proděkan (1980–1985)

doc. PaedDr. Jaroslav Kouřim, CSc. – proděkan (1980–1985)

prof. PhDr. Zdeněk Macek, CSc. – proděkan (1980–1985)

Václav Hrůza – tajemník (1980–1985)

PaedDr. Jaroslav Podlena – vedoucí studijního oddělení (1980–1985)

1985–1989

prof. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. – děkan (1985–1989)

doc. PaedDr. Josef Smola, CSc. – proděkan (1985–1989)

doc. PaedDr. Jaroslav Kouřim, CSc. – proděkan (1985–1989)

prof. PhDr. Zdeněk Macek, CSc. – proděkan (1985–1989)

Václav Hrůza – tajemník (1985–1986)

Ing. Karel Karlovec – tajemník (1986–1989)

PaedDr. Miroslav Mencl – vedoucí studijního oddělení (1985–1989)

1990–1991

doc. Ing. Jiří Pyšek, CSc. – děkan (1990–1991)

doc. RNDr. Jaroslav Drábek, CSc. – proděkan (1990–1991)

prof. Ing. Milan Kraitr, CSc. – proděkan (1990–1991)

doc. RNDr. Jiří Karlíček, CSc. – proděkan (1990–1991)

doc. PhDr. Viktor Viktora, CSc. – proděkan (1990–1991)

JUDr. et. Ing. Stanislav Sequens – tajemník (1990–1991)

Anna Hamáčková – vedoucí studijního oddělení (1990–1991)

1991–1995

doc. RNDr. Jaroslav Drábek, CSc. – děkan (1991–1995)

prof. Ing. Milan Kraitr, CSc. – proděkan (1991–1995)

doc. PaedDr. Jiří Karlíček, CSc. – proděkan (1991–1995)

doc. PhDr. Viktor Viktora, CSc. – proděkan (1991–1994)

Ing. Adolf Daneš – tajemník (1991–1995)

Anna Hamáčková – vedoucí studijního oddělení (1991–1995)

1995–2001

doc. PaedDr. Václav Havel, CSc. – děkan (1995–2001)

PhDr. Eva Pasáčková, CSc. – proděkanka (1995–2001)

PaedDr. Gerhard Höfer, CSc. – proděkan (1995–2001)

PaedDr. Jiří Zach – proděkan (1995–2001)

Ing. Václav Pilka – tajemník (1995–2001)

Anna Hamáčková – vedoucí studijního oddělení (1995–2001)

2001–2007

doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc. – děkanka (2001–2007)

doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc. – proděkanka (2001–2007)

PhDr. Jana Vaňková – proděkanka (2001–2007)

doc. akad. mal. Josef Mištera – proděkan (2001–2004)

PaedDr. Gerhard Höfer, CSc. – proděkan (2001–2007)

Ing. Ladislav Beránek – tajemník (2001–2007)

Petra Vošahlíková – vedoucí studijního oddělení (2001–2007)

2007–2011

doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc. – děkanka (2007–2011)

doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc. – proděkanka (2007–2011)

PhDr. Jana Vaňková – proděkanka – 2007– 2011)

doc. RNDr. Michal Mergl, CSc. V proděkan – 2007–2011)

Mgr. Ladislav Čepička, Ph.D. – proděkan – 2007–2011)

Ing. Ladislav Beránek – tajemník (2007–2011)

Petra Vošahlíková – vedoucí studijního oddělení (2007–2011)

2011–2015

doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc. – děkanka (2011–2015))

doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc. – proděkanka (2011–2015)

PhDr. Jana Vaňková – proděkanka (2011–2015)

doc. RNDr. Michal Mergl, CSc. – proděkan (2011–2015)

Mgr. Ladislav Čepička, Ph.D. – proděkan (2011–2015)

Ing. Pavel Mičke – tajemník (2011–2015)

Petra Vošahlíková – vedoucí studijního oddělení (2011–2015)

2015–dosud

RNDr. Miroslav Randa, Ph.D. – děkan (2015–dosud)

doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc. – proděkanka (2015–2016)

PaedDr. Josef Kepka, CSc. – proděkan (2015–dosud)

prof. Mgr. MgA. Jiří Bezděk, Ph.D. – proděkan (2015–2016)

RNDr. Mgr. Zdeňka Chocholoušková, Ph.D. – proděkanka (2017–dosud)

PaedDr. Vladimír Sirotek, CSc. – proděkan (2015–dosud)

Ing. Pavel Mičke – tajemník (2015–dosud)

Petra Vošahlíková – vedoucí studijního oddělení (2015–dosud)

Katedra angličtiny vznikla v září 1989 a v následujících několika letech zažívala dynamický rozvoj. Zpočátku byla výuka zaměřena na přípravu učitelů AJ na základních a středních školách ve čtyřletém a pětiletém programu magisterského studia. S cílem pomoci řešit nedostatek aprobovaných učitelů angličtiny na všech stupních škol bylo v září 1990 otevřeno tříleté kombinované rozšiřující studium angličtiny pro stávající učitele ZŠ a SŠ bez aprobace na AJ. Protože poptávka společnosti po výuce západních jazyků byla obrovská, bylo v září 1992 otevřeno tříleté jednooborové bakalářské studium pro učitele základních škol, jehož cílem bylo co nejrychleji naplnit školy kvalitními učiteli angličtiny. Vzhledem k nárůstu počtu studijních programů i studentů docházelo v několika dalších letech i k nárůstu počtu pracovníků katedry. Většina z nich přicházela ze zahraničí, zejména Velké Británie a USA, a působili zde často jen jeden nebo dva roky, někteří z nich v rámci projektů mezinárodních neziskových organizací – např. Mírových sborů, Sorosovy nadace, Fulbrightovy nadace, Britské rady atd. Díky výraznému zahraničnímu vlivu byla katedra od začátku otevřená novým myšlenkám a uplatňoval se zde anglosaský kolegiální přístup ke studentům.

Pro zajištění kontinuity výuky bylo třeba získat více českých vyučujících. Britská rada, která v té době výrazně podporovala rozvoj výuky angličtiny na vysokých školách, umožnila několika novým vyučujícím vystudovat na britských univerzitách a získat titul M. A. ve výuce angličtiny jako cizího jazyka. V akademickém roce 1997–1998 se vyrovnal poměr mezi českými a zahraničními vyučujícími a v následujících letech začal počet zahraničních lektorů postupně klesat. V posledních několika letech se počet pracovníků katedry ustálil a pohybuje se okolo deseti, z nichž pracovníci s jinou státní příslušností tvoří třetinu akademických pracovníků.

Koncem devadesátých let ztratila katedra akreditaci oboru Učitelství anglického jazyka pro SŠ a v téže době byl ukončen tříletý bakalářský jednooborový program, neboť bakalářské vzdělávání nebylo považováno pro povolání učitele za dostatečné. Katedra se následně zaměřila na zvyšování kvalifikace svých členů, zejména na postgraduální doktorské studium. V současnosti má většina členů katedry titul Ph.D. a jeden je v doktorském studiu. Od roku 2011 obohatila své řady o docenta na plný úvazek, který svým aktivním přístupem a odbornou garancí posílil chod pracoviště a akreditační potenciál.

V roce 2006 byly akreditovány nové studijní programy, bakalářský program Specializace v pedagogice, studijní obor Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání a navazující magisterský program Učitelství pro základní školy, studijní obor Učitelství anglického jazyka pro základní školy. V roce 2007 získala katedra akreditaci magisterského navazujícího programu Učitelství pro střední školy, studijní obor Učitelství anglického jazyka pro střední školy. Akreditace všech programů byla potvrzena i v následujících letech, nicméně od roku 2017 katedra nenabízí Učitelství anglického jazyka pro střední školy. Programu nebyla prodloužena akreditace na základě omezeného počtu docentů na pracovišti. V současnosti pracoviště opět žádá o akreditaci tohoto studijního programu, aby mohlo adekvátně uspokojovat poptávku po učitelích anglického jazyka v regionu.

Vzhledem k proměně oboru a výzkumu posledních let v oblasti aplikované jazykovědy anglického jazyka se v posledních letech proměnilo zaměření a obsah oborových předmětů. Od akademického roku 2016/2017 katedra realizuje nové obsahy studijních programů zaměřené na odborné vědomosti a dovednosti v oblasti anglofonní kultury a jejích širších globálních souvislostí, komunikaci mezi anglofonními a dalšími kulturami, vztahy a strategie, které přímo ovlivňují použití angličtiny jako globálního jazyka. Jedná se v rámci České republiky o první pokus o inovaci obsahu s ohledem na nové paradigma angličtiny jako mezinárodního jazyka. První zpětné vazby od studentů potvrzují, že se katedra vydala správným směrem.

Katedra se od 90. let 20. století také zaměřuje na celoživotní vzdělávání, respektive nabízí rozšiřující studium angličtiny pro učitele bez kvalifikace pro výuku AJ plně srovnatelné s absolvováním tohoto oboru v rámci prezenčního studia učitelství AJ. V posledním desetiletí pak nabízí i rozšiřující studium pro angličtináře kvalifikované pro výuku na 2. stupni ZŠ, kteří mají zájem o rozšíření své kvalifikace pro SŠ. Dlouhodobě přetrvávající zájem o tento typ studia sice po roce 2010 výrazně klesl, nicméně po dvouleté pauze způsobené nedostatkem uchazečů byla výuka v rozšiřujícím studiu pro ZŠ i SŠ letos opět zahájena.

V prvních letech na katedře převládala tvořivá atmosféra, kterou sem vnesli zejména mladí zahraniční lektoři. Studenti se s nimi scházeli i mimo výuku a tak vznikly divadelní projekty, které byly v devadesátých letech jednou z nejvýraznějších aktivit katedry. Představení vznikala v režii zahraničních lektorů, z nich někteří studovali divadlo a měli v této oblasti předchozí zkušenosti. Studenti spolupracovali v roce 1996 na divadelním projektu ve spolupráci se San Francisco State University a v roce 1999 se zúčastnili divadelního festivalu v Bratislavě. V letech 2000 a 2002 se podařilo získat pro tuto činnost též granty FRVŠ. Další 6 grantů Fondu rozvoje vysokých škol se katedře podařilo získat mezi léty 1997–2003.

Pracovníci katedry také od počátku spolupracovali s nově vzniklým pracovištěm Zahraničních vztahů a rychle se zapojovali do mezinárodních projektů v rámci programu TEMPUS. V roce 1997 byl odstartován nový program Evropské Unie SOKRATES a katedra angličtiny se ihned zapojila do jeho aktivit. Postupně byla, zejména za účelem výměny studentů, navázána spolupráce v rámci programu Erasmus s mnoha evropskými zeměmi (Belgie, Dánsko, Holandsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Turecko, Velká Británie). Katedra se úspěšně podílela i na jiných aktivitách iniciovaných Evropskou Unií: Think, Create, Innovate (1999 –2002) Comenius, Europa, Eureka! (2003 –2005), Lingua 1, All Dimensional Foreign Language Instruction: A Constructivist Perspective (2006-2008) Leonardo da Vinci, Getting started with Primary CLIL (2006 –2009), Comenius 2, Languages from the Cradle (2006 –2008) Lingua 1. Od druhé poloviny devadesátých let se více než 10 let členové katedry také věnovali koordinování a výuce angličtiny na Letní mezinárodní jazykové škole, kterou v té době pořádalo pracoviště Zahraničních vztahů ZČU v Plzni. Momentálně se mezinárodní aktivity pracoviště soustředí na příjezdy a výjezdy studentů v rámci studijního programu Erasmus+ v rámci partnerských smluv s 20 institucemi po celé Evropě a nabídku praktických stáží v zemích EU včetně asistentských praxí pro budoucí učitele. Přítomnost zahraničních studentů ve výuce se stalo běžnou součástí života katedry.

Členové katedry se již od jejího vzniku zapojovali do dalšího vzdělávání učitelů. V prvních porevolučních letech zejména v rámci projektů Britské rady, kterou byli pro tuto činnost také vyškoleni. S finančním přispěním Britské rady katedra pořádala intenzivní metodické i jazykové kurzy. Proto je pouze logické, že když byla v roce 2001 založena Asociace metodiků výuky angličtiny AMATE, členky katedry stály při jejím vzniku. Cílem asociace je přispívat ke zdokonalení výuky cizích jazyků na všech typech škol v České republice. Členové katedry průběžně poskytovali a poskytují profesní expertizu Ministerstvu školství, Pedagogickým centrům, Národnímu institutu dalšího vzdělávání a dalším vzdělávacím institucím.

K další významné činnosti katedry patřilo mezi lety 1998–2012 a 2014–2016 každoroční pořádání konference učitelů angličtiny pod názvem Ideas That Work, kterou realizovala v prostorách budovy v Jungmannově ulici a následně pak v budově gymnázia na Mikulášském náměstí v Plzni. Konference se každoročně účastnilo více než 250 učitelů z celé republiky. V roce 2000 katedra hostila také ATECR konferenci – Spectrum 2000 – celonárodní a mezinárodní konferenci učitelů angličtiny.

Katedra se začátkem roku 2013 skoro po 20 letech existence v Jungmannově ulici přesunula do budovy na Chodském náměstí. K výhodám určitě patří to, že je zde spolu s budovou na Klatovské třídě soustředěn větší počet pracovišť a tím pádem se nabízí častější a snazší setkávání s kolegy z ostatních kateder. Na druhé straně však došlo k výraznému zmenšení prostor, jimiž katedra disponuje.

V roce 2016 se katedra začala prezentovat na Facebooku s cílem informovat stávající studenty i absolventy o aktivitách pracovníků, možnostech dalšího vzdělávání, nabídek práce, zajímavých online publikacích apod. Momentálně má profil katedry přes 400 sledujících. Ve stejném roce začala katedra pořádat neformální setkání studentů a pracovníků katedry. Vždy poslední čtvrtek letního semestru je prostor se potkat se stávajícími i minulými studenty a diskutovat o školních, profesních, nebo jiných otázkách.

Přes změny v personálním obsazení, místě působení i struktuře studijních programů si katedra po skoro 30 let své existence uchovává to, co pro ni bylo typické již v 90. letech, tj. otevřenost novým myšlenkám, maximální transparentnost a kolegiální přístup ke studentům. Pro nadcházející období zůstává prioritou katedry zajištění kvalitní přípravy budoucích učitelů anglického jazyka respektive zajištění a zvyšování kvality stávajících oborů včetně celoživotního vzdělávání. Druhou prioritou je kontinuita a další rozvoj odborné a profesionální úrovně katedry v oblasti vědeckovýzkumné činnosti, a s ní související udržení akreditace nabízených studijních programů.

Samostatná Katedra přírodopisu a základů zemědělské výroby vznikla v roce 1958 a existovala přibližně do roku 1974, kdy byla v rámci tzv. profilace pedagogických fakult její činnost tlumena a posléze ukončena. Prvním vedoucím katedry byl doc. RNDr. B. Bayer, který byl v dalších letech vystřídán prof. RNDr. E. Hadačem, odb. as. J. Smolou, odb. as. K. Šteflem a RNDr. O. Malánem, CSc. V roce 1958 přichází na katedru RNDr. J. Roubal, v roce 1960 R. Jehličková, v 1964 Ing. J. Jůza, v 1965 A. Pyšek a V. Fiala, krátce zde působí i M. Bareš. V dalších letech zde působil i J. Podlena a Ing. J. Hec i někteří další. V této době se vytváří bohaté mineralogické a petrografické sbírky katedry, knihovní fond, budují se laboratoře pro výuku. Katedra je postupně vybavována mikroskopickou a další laboratorní technikou. Prostorově je situována v 1. patře na Klatovské 51. V této době byl velký důraz kladen na pěstitelství a základy zemědělské výroby. K těmto účelům katedra získává pronájem zahrady v Samaritánské ulici na Borech, kterou postupně buduje a kterou katedra dodnes využívá. Katedra v této době zajišťuje přípravu učitelů 6. 9. třídu základních škol a podílí se na výuce pro studující učitelství 1. stupně ZŠ. Katedra v prvních téměř dvaceti letech existence vydala několik odborných sborníků. Významná je práce A. Pyška, který za pomoci studentů diplomantů cílevědomě sledoval změny ruderální a městské flóry v Plzni a zakložil později proslulou a i v zahraničí uznávanou Plzeňskou ruderální školu. Významné práce z uhelné geologie publikoval i O. Malán. J. Smola v těchto letech uveřejnil řadu příspěvků věnovaných lišejníkům. Slibný rozvoj katedry byl ukončen v polovině sedmdesátých let jako důsledek politických rozhodnutí a koncepce tzv. profilace pedagogických fakult. Biologie, na rozdíl od chemie a geografie, v Plzni postupně, přibližně v roce 1977 končí. Někteří pracovníci odešli mimo fakultu, jiní (Ing. J. Hec, PaedDr. J. Smola, PaedDr. J. Podlena) na FPE zůstali na katedrách 1. stupně ZŠ nebo v akademických funkcích. V roce 1986 došlo k obnovení činnosti oddělení biologie na tehdy společné Katedře chemie a biologie. Vedoucím tehdejší katedry chemie a biologie byl doc. RNDr. M. Kraitr, CSc.Do prvního ročníku od září 1986 nastoupili převážně studenti, kteří nebyli přijati na jiné obory a kterým tehdy jediná kombinace biologie-chemie učitelství VVP (všeobecně vzdělávacích předmětů pro 2. st. základní školy a střední školy) byla nabídnuta jako alternativa studia. Vedením oddělení byl pověřen Ing. J. Hec, CSc. Spolu s ním od roku 1986 zajišťovali výuku doc. PaedDr. J. Smola, CSc (tehdy studijní proděkan), PaedDr. J. Podlena (tehdy vedoucí kádrového oddělení), doc. PhDr. M. Kantor, CSc. a PaedDr. L. Podroužek, CSc. V roce 1987 na katedru přišel RNDr. M. Mergl, o rok později Ing. A. Veverka. K výrazným externím spolupracovníkům od samého začátku katedry patřil RNDr. J. Cais, který s KBI spolupracoval do konce devadesátých let. Katedra byla v těchto letech umístěna na Klatovské třídě v 1. patře a měla k dispozici jedinou posluchárnu. K technickému vybavení patřily staré mikroskopy a několik zastaralých přístrojů pocházejících z doby před deseti lety z původní katedry. Problémy byli i s učebnicemi, neboť po dobu předcházejících deseti let nebyla knihovna z oboru biologie doplňována. Přesto se výuka a činnost oddělení v těchto prostorách rozběhla ročně s asi 20 studenty kombinace biologie chemie. Od roku 1989 získala katedra i nový prostor v budově na Chodském náměstí, ve které byly třídy základní školy. KBI patřila jediná místnost s malým přilehlým kabinetem. V těchto omezených podmínkách došlo k vybudování první laboratoře v místnosti CH 311 a v rámci možností byly doplňovány učební pomůcky, přístroje (prvními byly lampy k mikroskopům) a studijní knihovní fond. Uskutečnily se i první exkurze. První týdenní zoologická exkurze se uskutečnila v červnu 1988 do okolí Skryjí na Křivoklátsku. Komplexní exkurze v roce 1989 s ubytováním na v Hájku a PR Soos u Františkových Lázní se uskutečnila jen s několika studenty. V roce 1987 a zejména 1988 na katedru poprvé přišli studenti, kteří chtěli biologii studovat jako „svůj“ obor. K výrazným postavám mezi studenty tehdejších let patřily Z. Chocholoušková, F. Lederer, B. Mandák, T. Buldra, L. Smatana a mnozí další. V listopadu 1989 většina členů katedry jednoznačně stála za probíhajícími změnami. Podpisy některých členů oddělení biologie pod peticí na podporu pražských studentů byly jedny z prvních na Pedagogické fakultě. K 1. lednu 1990 se katedra biologie oddělila jako samostatná katedra. Vedoucím se stal Ing. J. Hec., CSc. Z prostor v 1. patře Klatovské třídy se přestěhovala na dva roky do přístavby nad knihovnou, odkud se až v roce 1992 dále přestěhovala do definitivních prostor na Chodském náměstí. V souvislosti se změnami na přelomu let 1989 a 1990 ve vedení Pedagogické fakulty se řádnými členy katedry stali PaedDr. J. Podlena a doc. PaedDr J. Smola, CSc.

Od roku 1990 došlo k dalšímu rozvoji katedry. Politické změny v roce 1989 umožnily návrat bývalých pracovníků v původní Katedry biologie. Vrátili se doc. RNDr. A. Pyšek, CSc., který zde obnovil Plzeňskou ruderální školu. Přišli i doc. Ing. J. Jůza, CSc., MUDr. M. Janeček a možnost opětného působení byla nabídnuta také prof. RNDr. Z. Malánovi, CSc. Až po odchodu některých z nich do důchodu v průběhu let devadesátých začali na katedru přicházet mladí pracovníci. V roce 1994 byla na katedru přijata Mgr. Z. Třeštíková (Chocholoušková), o rok později Mgr. F. Lederer, v dalších letech na katedru přišli Mgr. J. Michálek, Mgr. T. Buldra, Mgr. Tomáš Kučera a Mgr. K. Martínek. V té době s katedrou spolupracovala řada externích vyučujících, z nichž k významnějším patřil RNDr. J. Cais, RNDr. F. Němec, RNDr. A. Zeman, Mgr. N. Gutzerová, Mgr. P. Vohradská, Mgr. D. Merglová, Mgr. V. Pěnkavová, RNDr. I. Křížová, prom. fil. S. Holec, RNDr. J. Duras, PhD., doc. RNDr. J. Reischig, CSc. a další. Vedením katedry byl v roce 1993 pověřen a o rok později jmenován RNDr. M. Mergl, CSc. Významnou změnou bylo rozdělení přípravy učitelů na učitelství pro 2. stupeň ZŠ jako obor čtyřletý a učitelství pro střední školy jako obor pětiletý. Vznikly i další oborové kombinace biologie, s geografií a s tělesnou výchovou. Další změnou bylo zavedení kreditního systému, které souviselo se založením Západočeské univerzity v Plzni v roce 1991. S tím také souviselo přejmenování dosavadní Pedagogické fakulty na Fakultu pedagogickou a mnohé další změny, např. přesunutí jednotlivých administrativních pracovišť FPE do areálu na Zeleném trojúhelníku na Borech z původních prostor v Sedláčkově ulici v centru Plzně. Katedra biologie v devadesátých letech získala stálé prostory na Chodském náměstí. Původní kanceláře byly situovány do místností CH305 a CH306 a byla vybudována praktika CH309, postupně byla vybavena laboratoř CH309a . V roce 1999 byla s výstavbou nové přístavby v komplexu Chodské Klatovská vytvořena i laboratoř optické mikroskopie a kultivační algologická laboratoř. Pro potřeby výuky byly zakoupeny nové mikroskopy, nové binokulární lupy, významně se vylepšilo další přístrojové vybavení a obohatil se knihovní fond biologie v Knihovně FPE. Od poloviny devadesátých let se s rozbíhajícím se grantovým systémem ČR katedra významně zapojila do vědecké činnosti. Již v roce 1994 získala spoluúčast na projektu GAČR a od té doby vždy řešila projekty grantových agentur GAČR a GA AVČR. Rovněž významné zdroje pro rozvoj katedry poskytovaly prostředky projektů FRVŠ. Všechny tyto zdroje umožnily dovybavení katedry nezbytným technickým a materiálním zázemím potřebným k tomu, aby se stala uznávaným biologickým pracovištěm v Plzni. Stala se tak spolu s přírodovědným oddělením na Západočeském Muzeu v Plzni hlavními biologickými centry v regionu. Katedra kromě spolupráce na výzkumu se zahraničními pracovišti zajišťovala pro studenty i zahraniční exkurze pro studenty (Slovinsko 1995, Španělsko 1997). Standardní exkurzí pro studenty jsou od roku 1998 i exkurze na Pálavské vrchy na jižní Moravu. Zoologické a komplexní exkurze se v těchto letech konají ve výukovém středisku Rybník u Poběžovic a ve Žluticích. V roce 2001 bylo akreditační komisí rozhodnuto o odebrání přípravy učitelů pro střední školy pro Katedru biologie. Ve stejném roce tragicky zahynul RNDr. F. Lederer, Ph.D. a v důsledku této tragické události někteří pracovníci z katedry odešli.

S následky této pro KBI významné krize se katedra vyrovnávala obtížně a až v roce 2008 získala znovu akreditaci pro Učitelství biologie pro střední školy. Postupně sice došlo k dalším příchodům mladých pracovníků na katedru (Mgr. P. Zuber, Mgr. P. Prknová Volterová, Mgr. V. Volfová, Mgr. V. Kaufnerová, Mgr. M. Dolenská, Mgr. Z. Houdek), ale kvalifikační růst katedry se zpomalil. Na katedře začali působit prof. RNDr. J. Váňa, DrSc., doc. MUDr. J. Hlad, CSc., RNDr. R. Vacík a doc. RNDr. M. Korabečná, CSc. V roce 2001 přišla sekretářka paní L. Kraftová. Dosavadní studijní nestrukturovaný program Učitelství pro 2. st. ZŠ postupně skončil a byl nahrazován strukturovaným učitelským studiem. Bakalářský obor Biologie pro vzdělávání započal v roce 2005, o rok později se rozvinul i navazující program Učitelství pro 2. stupeň ZŠ. Významně se změnila celá koncepce výuky biologie. Rozšířila se nabídka předmětů garantovaných KBI a celkově došlo k posunu k vyšší odbornosti a náročnosti studia. V roce 2005 se přestěhovala do uvolněných prostor v přístavbě. Přesunutí kanceláří umožnilo vznik nových laboratoří: algologické laboratoře v CH305a a biologické laboratoře v CH305c. Vznikly botanické a zoologické sbírky v CH 306c a CH 306d a samostatný sklad chemikálií v CH 305b.Byla vytvořena i pracovna bakalářů a diplomantů v CH 306b a zasedací místnost katedry v CH 206a. Katedra získala novou kvalitní techniku pro výuku (PC techniku, digitální mikrofototechniku, fotopřístroje, dataprojektory aj.) i pro výzkum (fluorescenční mikroskop, měřicí a mnohé další přístroje). Postupně na katedře vznikly expozice pro výuku (od roku 1995 entomologická, později zoologická, mineralogicko-geologická a paleontologická expozice). Katedra v uplynulých letech získala granty GAČR a pokračovaly hlavní, pro KBI charakteristické směry výzkumu: sledování změn flóry a vegetace v Plzni, výzkum faun staršího paleozoika a sledování malakofauny v regionu. Kromě odborných prací se KBI podílela i na přípravě encyklopedických knih o Šumavě a Českém lese a četných popularizačních publikací. KBI se zapojila i do mezinárodních projektů (COMENIUS). V letech 2003 se uskutečnila exkurze do Slovinska, v roce 2005 na Korsiku, v letech 2005 a 2007 exkurze do Chorvatska. Každoročně se pro studenty konají exkurze do Českého Středohoří, do Českého krasu a na Pálavu. KBI lektorovala exkurze a kurzy pro Pedagogické centrum v Plzni. Rovněž lektorovala kurzy Univerzity třetího věku na ZČU.

Stejně jako na jiné obory, i na katedru biologie ve druhém desetiletí nového století dopadají nepříznivé vlivy ekonomické krize. Kombinace snižující se dotace na studenta, klesající limity počtu přijímaných studentů i hodnocení kvality pracovišť představují nepříjemný koktejl, který se projevuje i na chodu katedry. Katedra biologie zanikla k 31. 8. 2012 pouhou reorganizací; po odchodu katedry geografie na FEK zůstala fyzicko-geografická část katedry na FPE jako součást k 1. 9. 2012 nově vytvořeného Centra biologie, geografie a envigogiky. Vzniklo oddělení biologie a oddělení geografie. Vedoucím nově vzniklé CBG se zůstal doc. RNDr. M. Mergl, CSc., vedoucím oddělení geografie doc. RNDr. P. Mentlík, Ph.D. Katedra začala zajišťovat dva obory a to ve stávajících, dokonce redukovaných prostorách. Prostředky za publikační činnost začalyí tvořit podstatnou část rozpočtu, stejně jako prostředky přicházející z grantových projektů (GAČR, ESF). Projekty ESF umožnily přijetí několika, a to i zahraničních pracovníků, do postdoktorandské pozice, posílení výzkumu i rozšíření personálního obsazení CBG. Zásadními krok po roce 2015 je příklon k didaktickému výzkumu. Vznikla didaktická expozice v prostorách katedry a od roku 2017 se silně posílil didaktický výzkum v biologii a geografii. Významný byl 2018, kdy katedra obnovila přístrojové vybavení a laboratorní zázemí katedry, které podstatně zkvalitnilo možnosti obou zajišťovaných oborů. V personálním obsazení CBG se objevili noví pracovníci: Mgr. J. Kout, Ph.D., RNDr. I. Traxmandlová, Ph.D., RNDr. V. Stacke, Ph.D., RNDr. K. Vočadlová, Ph.D., Mgr. M. Pluháčková a dočasně i někteří další.

Katedra vznikla současně se založením fakulty jako ústav pro slovanskou filologii. V letech 1951–1960 pokračovala ve své činnosti pod názvem katedra filologie. Bohemistické disciplíny se ustavily jako samostatná katedra českého a slovenského jazyka a literatury v roce 1960. V této podobě trvala do roku 1974. V souvislosti s normalizačními změnami byla bohemistika na deset let sloučena s katedrou dějepisu a vznikl útvar katedry českého jazyka a dějepisu s oddělením českého jazyka a literatury. Jako oddělení českého jazyka a literatury pokračovala činnost bohemistiky na katedře filologie v letech 1984–1990. Samostatná katedra českého jazyka a literatury byla obnovena v roce 1990. Prvotní úkol katedry souvisel s posláním fakulty – příprava učitelů českého jazyka pro základní školy a podíl na přípravě učitelů prvního stupně základních škol. V roce 1979 začala katedra připravovat také středoškolské profesory. S tím vším souvisela i spolupráce s pedagogickými sdruženími, školami, Krajskými pedagogickými ústavy v Plzni, Karlových Varech a jejich nástupci (Pedagogickými centry), Krajskými centry vzdělávání i s univerzitním Ústavem celoživotního vzdělávání, především s Univerzitou třetího věku. Šlo o stovky přednášek, také o přípravu metodických materiálů. Tak byly pro učitelskou veřejnost zajišťovány informace o vývojových tendencích v bohemistice i didaktice. Záhy však katedra rozšířila okruh své působnosti i na vědeckou činnost a na kulturní angažovanost v západočeském regionu. S růstem vědecko-pedagogické i vědecké kvalifikovanosti členů katedry získávala plzeňská bohemistika respekt v odborných kruzích. Tento slibný vývoj byl fatálně přerušen. V roce 1970 a následujících letech po takzvaných pohovorech k výměně stranických průkazů a po následujícím prověřování nestraníků patřila katedra k nejvíce postiženým ať nuceným odchodem svých členů nebo odmítnutím možnosti jejich vědeckého růstu a publikování. Důsledky zásahu retardovaly vývoj katedry na delší dobu. V roce 2006 získala katedra akreditaci doktorského studia (Ph.D.) v oboru Teorie vzdělávání v bohemistice. V návaznosti pak jí bylo přiznáno v roce 2008 oprávnění udělovat akademický titul PhDr. V současné době Katedra českého jazyka a literatury nabízí bakalářský studijní program Specializace v pedagogice, obor Český jazyk se zaměřením na vzdělávání; Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a Učitelství pro mateřské školy; navazující magisterské studium učitelských oborů Učitelství českého jazyka pro ZŠ a Učitelství českého jazyka pro SŠ a dále nabízí již zmiňovaný doktorský studijní obor Teorie vzdělávání v bohemistice.

Fyzika jako samostatný obor přípravy učitelů na Pedagogické fakultě v Plzni existuje již od vzniku fakulty v roce 1948, a to střídavě na katedře samostatné, nebo na oddělení, které bylo součástí katedry složené z několika příbuzných oborů. V počátcích existence Pedagogické fakulty byly spojeny v jedinou katedru matematika, základy průmyslové výroby a fyzika. Postupným rozvojem se ve školním roce 1950–51 oddělily základy průmyslové výroby a vytvořila se tak katedra matematiky a fyziky. Vedoucími této katedry se stali postupně Jiří Marek a Jiří Kůst. Počátkem školního roku 1962–1963 vznikla samostatná katedra fyziky, jejímž vedoucím byl jmenován Antonín Špelda, a katedra matematiky (vedoucí Jiří Kůst). Od roku 1971 byl vedoucí katedry fyziky Karel Matásek. V roce 1974 došlo ke spojení kateder matematiky a fyziky. V čele takto vytvořené katedry matematiky a fyziky a později katedry matematiky, fyziky a výpočetní techniky stáli postupně Karel Matásek, Jaroslav Kouřim a Zdenek Hronek. Ve školním roce 1990–1991 byla nově ustavena katedra obecné fyziky. Jejím vedoucím byl jmenován Václav Havel, kterého v roce 1995 vystřídal ve funkci Karel Rauner. Počet učitelů se během historie značně měnil. Tato situace souvisela s počty studentů, se zaměřením studia, ale také s dosti častými organizačními změnami. Velmi důležitým mezníkem bylo zavedení přípravy učitelů pro střední školy na pedagogických fakultách. Velkým úspěchem katedry v posledním období je doktorské studium ve studijním programu Specializace v pedagogice, obor Teorie vzdělávání ve fyzice. Akreditaci tohoto studia získala katedra ve spolupráci s katedrami fyziky na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové a na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity v Ostravě v roce 2004. Katedra obecné fyziky se tak stala první katedrou na Fakultě pedagogické ZČU v Plzni s akreditovaným doktorským studiem. V roce 2008 bylo doktorské studium reakreditováno. V roce 2005 získala katedra i akreditaci na konání rigorózního řízení. V roce 2008 měla katedra 25 studentů doktorského studia a dva úspěšné absolventy s titulem Ph.D. Rigorózní řízení úspěšně vykonalo a titul PhDr. do roku 2008 získalo 9 uchazečů. Odborné zaměření katedry bylo ovlivněno jednak možnostmi přístrojového vybavení, jednak odbornou průpravou a zaměřením členů katedry. V prvních letech se na katedře pod vedením Antonína Špeldy rozvíjela hlavně akustika. V tomto oboru dosáhl Antonín Špelda významných úspěchů, které byly oceněny jeho jmenováním doktorem věd. Po odchodu Antonína Špeldy se zaměření vědecké práce poněkud roztříštilo a jeho významnější složkou se stala přístrojová technika a tvorba nových učebních pomůcek. O úspěšnosti tohoto zaměření svědčí několik autorských osvědčení na vynálezy a průmyslové vzory. V současné době se vědecká a odborná práce učitelů soustřeďuje na rozvoj didaktiky fyziky a astronomie, tvorbu učebnic pro základní školy, astronomii a historii fyziky. Významnou činností katedry je vydávání časopisu Školská fyzika. Úspěšná pedagogická práce i vědecká činnost by samozřejmě nebyla možná bez zaujetí a vynaloženého úsilí řady pracovníků, kteří se na této činnosti podíleli. Zakládajícími členy katedry byli Aleš Terš, Jiří Marek, Otomar Barborka a Antonín Špelda. Všichni jmenovaní začali pracovat na Pedagogické fakultě postupně během let 1948–1952. V dalších letech posílili řady pracovníků katedry František Mertl a Zdeněk Rádl. Změnou vedení a přeměnou na samostatnou katedru fyziky došlo k dalšímu růstu počtu pracovníků. V průběhu let 1962–1964 přišli na katedru Vladislav Kvapil, Ludmila Zachariášová a Václav Havel. Počátkem školního roku 1965 –1966 měla katedra 6 členů, jejichž počet ještě vzrostl příchodem Kamila Bradlece a Evy Maříkové. Katedra fyziky ve složení: Antonín Špelda, Václav Havel, Pavel Kutný, Vladislav Kvapil, Kamil Bradlec, Ludmila Zachariášová, Eva Maříková, Jiří Marek zůstala neměnná po dobu několika let. V důsledku normalizace museli odejít Vladislav Kvapil, Ludmila Zachariášová, Pavel Kutný a Eva Maříková. Začátkem sedmdesátých let byla personální situace katedry kritická. V roce 1969 nastoupil Karel Matásek, o rok později Karel Rauner a v roce 1974 Josef Kepka. Funkci vedoucího katedry opustil Antonín Špelda (1972–1973). Na vlastní žádost odešel Kamil Bradlec. Vznikla společná katedra matematiky a fyziky, nejprve pod vedením Karla Matáska, později Jaroslava Kouřima. V letech 1976–1979 pracovala na katedře Jiřina Jindrová, členem katedry byl v letech 1978–1983 Jan Kučera, který působil dva roky jako expert na Kubě. Kritický stav pracovníků přetrvával až do počátku 80. let, kdy na katedru přišli Zdenek Hronek (1981), Josef Petřík (1984) a o dva roky později Miroslav Randa a Jiří Somr. V roce 1986 se stal vedoucím katedry matematiky, fyziky a výpočetní techniky Zdenek Hronek a oddělení fyziky doplnily Jitka Prokšová a Renata Novotná. O dva roky později nastoupil na katedru Gerhard Höfer. Jiří Somr a Renata Novotná pracovali na katedře jen krátký čas.

V roce 1990 se katedra opět osamostatnila a vznikla katedra obecné fyziky, kterou nejprve vedl Václav Havel a po jeho nástupu do funkce děkana Karel Rauner. V roce 1997 odešel z katedry Zdenek Hronek. Na katedře tehdy působilo 8 učitelů: Václav Havel, Gerhard Höfer, Josef Kepka, Josef Petřík, Jitka Prokšová, Miroslav Randa, Karel Rauner a Milan Rojko. Na katedře v 70. letech externě spolupracuje celá řada vynikajících učitelů a odborníků z praxe, několik let působila ve funkci laborantky Alena Kožnarová. Na činnosti katedry měli ovšem podíl i techničtí a administrativní pracovníci. Od založení samostatné katedry až do roku 1990 zastávala funkci sekretářky Aloisie Maxová. Na rok ji vystřídala Irena Koblasová a od roku 1991 je sekretářkou katedry Jitka Štychová. Technikem katedry byl po dvacet let (od roku 1965) Václav Kalaš, autor několika vynálezů a řady zlepšovacích návrhů. Pak se v období dvou let vystřídalo na místě technika několik dalších pracovníků. Výraznou podporou práce katedry byl Jaroslav Ronovský, který zastával práci technika 22 let. V roce 2008 jej nahradil Zdeněk Janovský. V roce 2010 došlo ke spojení katedry matematiky, katedry fyziky a katedry technické výchovy a vznikla katedra matematiky, fyziky a technické výchovy.

Geografie se v Plzni přednášela od roku 1949 na tehdejší Pedagogické fakultě, pobočce Univerzity Karlovy. V té době zde působil významný geobotanik a krajinný ekolog Emil Hadač. Počínaje rokem 1952 byl zeměpisný ústav zařazen na katedru přírodních věd. Po vzniku samostatné Vyšší pedagogické školy v roce 1953 se spojil zeměpisný ústav s ústavem dějepisným. Samotná katedra zeměpisu byla založena v roce 1962 na obnovené Pedagogické fakultě. V roce 1974 se bývalá katedra zeměpisu začlenila jako oddělení do katedry přírodních věd, avšak již v roce 1976 došlo k obnovení katedry zeměpisu. V roce 1975 organizovala katedra v Plzni 13. sjezd československých geografů, přičemž předcházející sjezd geografů byl v Plzni organizován jako třetí celostátní v roce 1935. V roce 1990 byla katedra zeměpisu přejmenována na katedru geografie. Od samého počátku se na katedře vzdělávali učitelé zeměpisu pro základní školy a od roku 1978 také učitelé zeměpisu pro střední školy. Katedra geografie poprvé na pedagogické fakultě zavedla po roce 1990 odborné geografické studium, a to Matematickou kartografii (magisterské studium) a Ekonomickou a regionální geografii (bakalářské studium). Obor Matematická kartografie byl v roce 1995 převeden na Fakultu aplikovaných věd ZČU. Bakalářské studium na katedře geografie bylo v roce 2005 obohaceno o obor Geografie se zaměřením na vzdělávání v programu Přírodovědná studia v souvislosti se strukturováním studia učitelství. Navazující studijní obory Učitelství geografie pro základní školy a Učitelství geografie pro střední školy je v roce 2008 možné studovat v aprobacích s biologií, matematikou, fyzikou, chemií, informatikou, tělesnou výchovou, občanskou výchovou a technickou výchovnou. Ve spolupráci s Krajským centrem vzdělávání a Jazykovou školou s právem státní jazykové zkoušky v Plzni se katedra podílí na dalším vzdělávání učitelů geografie. K tomu slouží jak průběžná přednášková činnost během roku, tak i pravidelně konaný Den učitelů geografie. Vzdělávací a osvětová činnost probíhá rovněž ve spolupráci s Českou geografickou společností. V minulých letech se katedra geografie také účastnila činnosti Univerzity třetího věku, kde připravila pro účastníky jak samostatný přednáškový program, tak se podílela spolu s katedrou biologie na praktických činnostech účastníků v terénu. V letech 1975–1980 se katedra ujala vedení rozsáhlého státního úkolu Ochrana a tvorba životního prostředí v oblasti západočeských lázní, na kterém se podílelo 68 řešitelů z univerzit a akademie věd. Výstupem úkolu byly 4 svazky metodiky zpracování, 4 svazky závěrečných zpráv, 58 svazků dílčích zpráv a množství kartografických příloh.

Od roku 1991 se výzkumná činnost katedry geografie začala orientovat na česko-německé pohraničí. Katedra navázala styky a posléze rozvinula spolupráci se zahraničními partnery, především s katedrou hospodářské geografie a územního plánování Univerzity v Bayreuthu, katedrou sociální a hospodářské geografie Technické univerzity v Chemnitz a s Geografickým institutem v Regensburgu. Spolupráce s geografickým pracovištěm Univerzity v Bayreuthu vyvrcholila založením vědeckého spolku geografických pracovišť, který v dnešní době nese název Vědecký šestiúhelník univerzit Bayreuth – Bratislava – Graz – Maribor – Plzeň – Pécs. Spolek pořádá pravidelná výroční zasedání k prezentaci výsledků vědeckého výzkumu včetně publikování příspěvků v mezinárodním sborníku prací. Úspěšně řešeným společným projektem byl Městský marketing jako součást inovační strategie rozvoje měst ve střední a jihovýchodní Evropě v projektu „učící se regiony“, podporovaný programem EU a bavorskou vládou. Roku 2012 se stal zeměpis součástí nově vytvořeného Centra biologie, geografie a envigogiky. Vzniká oddělení biologie a oddělení geografie. Vedoucím nově vzniklé CBG se zůstává doc. RNDr. M. Mergl, CSc., vedoucím oddělení geografie doc. RNDr. P. Mentlík, Ph.D.

Katedra dějepisu vznikla spojením dvou původních ústavů, pro dějepis a pro zeměpis, jako katedra dějepisu a zeměpisu v roce 1950. V této podobě fungovala až do roku 1962, kdy došlo opět k rozdělení pracoviště podle oborů na dvě samostatné katedry, katedru historie a katedru geografie. V roce 1974 byla katedra historie sloučena s katedrou českého jazyka a k opětnému osamostatnění kateder podle oborů došlo až roku 1986. Zatím posledním připojením jiného předmětu než dějepisu do působnosti katedry bylo zřízení oddělení občanské výchovy. Stalo se tak k 1. únoru 1993. Oddělení působilo při katedře dvacet let, do roku 2013, kdy bylo pro finanční nákladnost oboru občanská výchova zrušeno a obor přenechán Filozofické fakultě Západočeské univerzity. Zde obor postupně zanikl.

Zakladatelem prvního akademického historického pracoviště v Plzni, katedry historie, se stal zkušený pedagog ženského učitelského ústavu a reálného gymnázia v Plzni PhDr. Václav Čepelák. Postupem času katedra nabývala působnosti nejen coby výukově organizační, ale také jako vědecké centrum, se specializací na regionální historii a didaktickou aplikaci historie. Zkušený pedagog a odborník publikující v oblasti regionální historie a vlastivědy Václav Čepelák byl pro roli vedoucího katedry velmi dobrou volbou. Pro něj samotného to však byl nelehký úkol, měl před sebou mnoho překážek. Jednou z řady těžkostí, se kterými se musela katedra historie i celá Pedagogická fakulta potýkat, byl problém začátečníka. Pracoviště bylo svého druhu jediné v regionu, a dokonce ani pražská univerzitní pedagogická fakulta nemohla být v tomto směru učitelkou, neboť vznikla krátce před plzeňskou. Novost pracoviště s sebou nesla materiální problémy, nevybavenost literaturou, pomůckami, zázemím. Vše bylo ještě umocňováno rychle se střídajícími reorganizacemi, neustále se něco nebo někdo někam stěhoval, panovala všeobecná nejistota budoucího vývoje. S novostí pracoviště je spojena i komplikovaná personální situace. Nebyl dostatek zkušených expertů v regionu či v rozumně vzdáleném okolí. Pracovníci katedry sice na začátku nastupovali z učitelských postů středních škol a mladší pak rovnou z fakult, nicméně o jejich fundovanosti není pochyb. Zpočátku se jednalo o pracoviště personálně nepočetné. Roku 1953 se stal stálým členem katedry Jindřich Vacek, Čepelákův někdejší gymnaziální žák, roku 1954 Adolf Zeman, oba řádně univerzitně vyškolení a fundovaní. Roku 1960 přibyl na katedru Jaroslav Šlajer, další Čepelákův někdejší žák, v roce 1962 pak nastoupili dva mladí odborní asistenti Tomáš Jílek a Zdeněk Macek. Katedra pod vedením Jindřicha Vacka V letech 1971–1985 byl vedoucím katedry historie prof. PhDr. Jindřich Vacek CSc. Roku 1974 byla katedra sloučena do společné katedry českého jazyka, dějepisu a občanské nauky. Od 1. září 1986 se pak jednotlivé obory opět osamostatnily. Profesor Vacek se jako Čepelákův nástupce snažil zachovat charakter katedry, jaký měla v dobách jeho předchůdce. Katedra stále sledovala na prvním místě didaktické cíle, výchovu kvalitních učitelů pro západočeský kraj, dále pak regionálně historické zaměření odborného výzkumu. Také katedrální periodikum vycházelo ve stejné podobě, ovšem periodicita postupně řídla. Přibyli noví členové katedry, jichž bylo potřeba po předčasném úmrtí Jaroslava Šlajera a po Čepelákově odchodu do důchodu v roce 1971. Katedra pod vedením Tomáše Jílka Po odchodu prof. Vacka do důchodu zastával v letech 1986–1995 funkci vedoucího katedry prof. Tomáš Jílek. Profil katedry se snažil co nejvíce zaměřit na didaktiku dějepisu a metodologii vyučování dějin, sám v tomto směru odvedl velký kus práce, a dále na regionální dějiny a vlastivědu širšího Plzeňska a západních Čech vůbec, sám se specializoval na česko-německé pohraničí a jeho dějiny. Krátce po jeho nástupu do funkce bylo ve spolupráci s Archivem města Plzně založeno při katedře regionální historické pracoviště Kabinet regionálních dějin. Hlavními garanty odborné práce tohoto střediska byli profesor Jílek a městský archivář. PhDr. Miloslav Bělohlávek, ale na vlastivědném a regionálně historickém výzkumu se podíleli všichni členové katedry. Kabinet vydával bulletin se zprávami o výzkumu a novinkách v oblasti regionálních dějin a zaměřil se též na koordinaci studentského bádání a závěrečných prací studentů v oblasti dějin regionu. Periodikum bylo jednoduché úpravy, množené dobovým cyklostylovým způsobem, příspěvky však mají dodnes svou odbornou hodnotu, zejména články Miloslava Bělohlávka, Zdeňka Macka a Tomáše Jílka. Po roce 1989 dochází k významným změnám statusu a charakteru Pedagogické fakulty v Plzni. Roku 1991 se fakulta stala součástí nově vzniklé Západočeské univerzity. Její nové oficiální označení znělo Fakulta pedagogická Západočeské univerzity v Plzni. Sídlo katedry dějepisu, tedy budova ve Veleslavínově ulici č. 42, ani její funkce a složení se nezměnily. Pedagogická fakulta v Plzni netransformovala ve filozofickou, jako tomu bylo u podobných fakult v republice, např. v Hradci Králové, Ústí nad Labem atd., nýbrž si zachovala svůj původní charakter. Díky tomu se pak v Plzni vytvořila fakulta humanitních studií, pozdější Filosofická fakulty Západočeské univerzity a zde i druhé historické pracoviště katedra historických věd. Významným zásahem do historie katedry byl pozdější přechod z pětiletého studia na tzv. strukturované studium 3+2, tedy oddělený bakalářský a navazující magisterský program. Bakalářské studium mělo být nepedagogického zaměření, připravující k širšímu spektru navazujícího historického studia, magisterské studium pak bylo již úzce pedagogicky zaměřené. Nejprve katedra měla akreditované navazující studium pro druhý i třetí stupeň, třetí stupeň později ztratila z důvodů personálních. Změnu znamenalo také rozhodnutí děkana Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni zřídit při katedře historie od 1. února 1993 oddělení občanské výchovy. V průběhu období, kdy stál v čele katedry prof. Jílek, došlo k značným personálním změnám. Roku 1990 odešli do důchodu prof. PhDr. Vladimír Brichta, CSc. a prof. PhDr. Jindřich Vacek, CSc. Roku 1995 po dosažení důchodového věku odešel, nejprve polovičním úvazkem, následujícího roku zcela, doc. PhDr. Jaroslav Toms, CSc. Roku 1998 zemřela doc. PhDr. Jana Janusová, CSc. a do Hradce Králové přesídlil prof. PhDr. Zdeněk Macek. Katedra naopak přivítala několik nových členů. Některé jen krátce a přechodně, popřípadě na částečný úvazek, jiní se stali stálými členy. Krátkodobé úvazky ostatně můžeme sledovat již od konce šedesátých a v sedmdesátých letech. Působili zde přechodně PhDr. Václav Kuchyňka, tehdejší ředitel Západočeského muzea v Plzni, odborníci na didaktiku PhDr. Václav Michovský, CSc. (redaktor učebnic dějepisu v SPN Praha), prof. PhDr. Vratislav Čapek, CSc. (didaktik dějepisu FF UK Praha) či krajská metodička PhDr. Dagmar Hudecová, v době normalizace také krátce nechvalně známý doc. PhDr. Jurij Křížek, DrSc. z Ústavu čs. a světových dějin či historik dějin KSČ Václav Štuksa. V osmdesátých letech a počátkem let devadesátých se na katedře vystřídali v kratších pracovních poměrech mladí odborní asistenti Mgr. Vladimíra Morchová, Mgr. Jiří Jelen s orientací na problematiku druhého odboje a PhDr. Štěpánka Magstadtová se zaměřením na americké dějiny a problematiku českých krajanů v USA. Výrazně přínosné bylo v polistopadovém období externí působení PhDr. Josefa Hanzala, CSc., prvního starosty obnoveného Historického klubu, a zvláště obou předních plzeňských archivářských osobností, již zmíněného PhDr. Miloslava Bělohlávka, coby emeritního městského archiváře, a PhDr. Vladimíra Bystrického, CSc., ředitele Státního oblastního archivu v Plzni. SOA Plzeň poskytlo později katedře další dva odborníky v rolích externistů, Mgr. Ludmilu Novotnou a PhDr. Karla Řeháčka, který se roku 2015 stal kmenovým zaměstnancem, na zkrácený úvazek. Obnovenou občanskou výchovu při katedře zpočátku garantoval a vyučoval Mgr. Miroslav Brabec, později se didaktikem oboru stal pedagog Masarykova gymnázia Mgr. Martin Černý. Externě pro katedru pracoval další vyučující tohoto gymnázia PaedDr. Ladislav Voldřich. Nově přijatými akademiky na plný úvazek byli přijati za vedení profesora Jílka další vyučující. Od roku 1988 do svého onemocnění v roce 2003 pracoval na katedře PhDr. Jan Ryba. V jeho odborné práci převažovaly články a studie o dějinách raně novověkého zemědělství a vývoji obyvatelstva v západních Čechách v 17. a 18. století. Od podzimu 1993 do konce roku 1995 působil na katedře profesor PhDr. Jan Rataj, CSc., později vyučující na Vysoké škole ekonomické v Praze. Z jeho plzeňského působení pocházejí studie o životní cestě kardinála Josefa Berana a o plánech a skutečnosti osvobození Československa. Důležitou úlohu sehrálo jeho skriptum Komunistické Československo I., jeden z prvních učebních textů z období let 1948–1960, vydaných po listopadových událostech roku 1989. Poslední desetiletí svého života, od roku 1995 do své předčasné smrti v roce 2005, působil na katedře PhDr. Alfred Hyna, CSc. Ve své publikační práci se zaměřil na nejnovější dějiny západočeského regionu, na vývoj KSČ a také na dějiny vysokého školství v Plzni. Pokusil se průkopnicky zpracovat problematiku reformního hnutí z let 1968–1969 v západních Čechách. Jako pedagog se Hyna věnoval výuce novodobých evropských dějin, zvláště problematice Balkánu. Roku 1992 nastoupil na katedru historie její absolvent PhDr. Miroslav Breitfelder, Ph.D. Katedra pod vedením Franka Boldta V letech 1996–1998 stál oficiálně v čele katedry německý slavista a literární historik PhDr. Frank Boldt. Působil od 90. let v Chebu a byl dosazený do funkce vedoucího katedry vedením fakulty, v rozporu s výsledkem konkursu v roce 1996. Oblastí jeho odborného zájmu byly kulturní dějiny ve střední Evropě a německo-slovanské vztahy, ale řídící činnost byla natolik mizivá, že sám po dvou letech svého zdejšího nevýrazného působení odstoupil z funkce a odešel roku 1998 z katedry. Do důchodu odešel doc. PhDr. Zdeněk Toms, CSc., na Univerzitu Hradec Králové přešel z Plzně prof. PhDr. Zdeněk Macek, CSc. V roce 1998 tragicky zemřela doc. PhDr. Jana Janusová, CSc. Katedra pod vedením Jana Kumpery Rok 1998 znamenal pro katedru zásadní personální změny. Nejenže skončilo rozporuplné boldtovské období, ale katedra také ztratila, jak již bylo řečeno dva letité členy, doc. Janusovou a prof. Macka. Po předčasné smrti docentky Jany Janusové v roce 1998 zaujala konkurzem její místo PhDr. Milada Krausová, Ph.D. Věnovala se zejména českému středověku a dějinám husitství. Rok poté, 1999, přijal prof. Kumpera novou didaktičku dějepisu, PaedDr. Helenu Východskou, která postupně přebírala od prof. Jílka, jenž už dosáhl důchodového věku, úvazek. Začala se věnovat i dějinám pravěku, dějinám lékařství a výuce vlastivědy. V té době katedra zajišťovala výuku historie pro obory, které si nechala akreditovat Fakulta humanitních studií resp. Fakulta filozofická při ZČU. Jednalo se o studijní programy Humanistika, Evropské dějiny kultury a Kulturní antropologie. Bylo potřeba více pracovníků. Roku 2001 nastoupila, nejprve na částečný, od roku 2006, po tragickém úmrtí dr. Hyny, pak na plný úvazek PaedDr. Naděžda Morávková. Zaměřila se na historiografii, zejména na dějepisectví dvacátého století a na dějepisectví spjaté s regionem, převzala rovněž obecné dějiny novověku. Roku 2003 nastoupil na katedru další zástupce mladší generace, absolvent pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, PhDr. Jiří Stočes. Nahradil PhDr. Jana Rybu, který závažně onemocněl a nemohl nadále vyučovat. Dr. Stočes se začal věnovat dějinám středověku a středověké vzdělanosti. Vyučoval na katedře do roku 2012, poté na vlastní žádost odešel na katedru německého jazyka. Pomocné vědy historické po něm převzala zmíněná externistka ze Státního oblastního archivu Mgr. Ludmila Novotná. Krátce na katedře působila domácí absolventka Mgr. Eva Mušková, jež se zaměřila na dějiny vědy a techniky, vlastivědu a dějiny regionu. Záhy však odešla na mateřskou dovolenou. Roku 2012 nastoupil konkurzem PhDr. Jan Kilián, Ph.D. se zaměřením na dějiny českého novověku, dějiny třicetileté války a dějiny měst. V roce 2005 začal iniciativou dr. Miroslava Breitfeldera při katedře působit divadelní soubor. Pod názvem Divadelní soubor Boženy Němcové vznikl v lednu roku 2005 v plzeňském Klubu Kapsa. Prvním projevem Divadelního souboru B. N. bylo nastudování Vrchlického Noci na Karlštejně v činoherní podobě. Premiéra se uskutečnila 8. června 2005 v divadle Dialog v Plzni a repríza proběhla o dva dny později na festivalu Rock na Santosu v Sušici v rámci Běhu opic. Od té doby soubor pravidelně nacvičuje v prostorách katedry a úspěšně vystupuje, ponejvíce v plzeňském malé scéně, divadle Jonáš Katedra pod vedením Naděždy Morávkové Roku 2013 se vedení katedry ujala PaedDr. Naděžda Morávková, Ph.D. , od roku 2017 docentka. Katedra pracovala ve složení prof. PhDr. Jan Kumpera, CSc., PhDr. Miroslav Breitfelder, Ph.D., PaedDr. Helena Východská, PhDr. Jan Kilián, Ph.D., od roku 2015 docent. Roku 2015 byl na pevný úvazek přijat archivář Státního oblastního archivu v Plzni, jenž před tím již několik let na katedře působil externě, PhDr. Karel Řeháček, a současně zahájil doktorské studium v Hradci Králové. Roku 2015 nastoupil konkurzem ještě pedagog Filozofické fakulty Univerzity Karlovy doc. PhDr. Petr Hlaváček, Ph.D., aby se ujal českých dějin středověku a pomocných věd historických. V roce 2016 byla konkurzem přijata Mgr. et Mgr. Marie Fritzová, Ph.D., specialistka na orální historiografii, s výhledem na zaměření směrem k dějinám starověku a kulturní antropologii starověkého Orientu. Katedra i nadále pokračuje v činnosti v duchu svého tradičního zaměření na didaktiku dějepisu a regionální dějiny. Připravuje studenty v bakalářském oboru Specializace v pedagogice – Historické vědy a v navazujícím magisterském programu Učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – dějepis v kombinaci s dalším předmětem. V roce 2015 se katedra přestěhovala po rekonstrukci budovy ve Veleslavínově ulici do nových prostor v téže, zrekonstruované, budově, a to do místností v západním křídle v prvním patře. Historicky se jedná o místo, kde se dříve nacházel byt ředitele reálky. Od roku 2009 působí při katedře doc. Morávkovou zřízené Středisko orální historie SOHI, které se specializuje na využití metody práce s pamětníkem v didaktice dějepisu a shromažďuje, zpřístupňuje a zpracovává databázi vzpomínek pamětníků z regionu, napříč tématy. Výraznými projekty v tomto směru doposud byly: Západočeský region a „železná opona“, Problém reemigrantů po druhé světové válce, Plzeňská Porta, Plzeň a měnová reforma 1953, Osvobození Plzně a Dějepisectví v Plzni po druhé světové válce. Od roku 2015 se dr. Marie Fritzová ujala užší spolupráce střediska se základními školami. Středisko se zabývá také teorií metody orální historie. Od roku 2010 vydává odborné periodikum MEMO, časopis pro orální historii. Katedra rovněž zahájila roku 2009 pod redakcí Naděždy Morávkové ediční řadu k dějinám moderní historiografie Historikem ve dvacátém století, a od roku 2015 byl transformován dosavadní katedrální sborník Dějepis v moderní periodikum Bohemiae occidentalis historica.

Takřka současně s ustavením Pedagogické fakulty v Plzni v září 1948 jako jeden z jejích ústavů vzniklo i oddělení hudební výchovy – od roku 1951 katedra hudební výchovy (KHV), od roku 1992 katedra hudební kultury (KHK). Od svého vzniku katedra poskytovala vysokoškolské vzdělání v oblasti hudební výchovy (HV): od roku 1948 učitelům 6.–9. ročníku základní školy, od r. 1959 též učitelům 1.–5. ročníku a od r. 1977 i učitelům škol středních. V současné době KHK nabízí učitelské hudební vzdělání pro všechny stupně škol, tj. od škol mateřských až po školy střední. Od roku 1992 bylo možno zde studovat ve spojení s HV i umělecko-pedagogické disciplíny sólový zpěv a hru na akordeon, od roku 2006 i sbormistrovství. S výjimkou studia oboru Učitelství pro 1. st. ZŠ se ostatní jmenované studijní obory od akademického roku 2006–2007 realizují strukturovaně, tj. v tříletém studiu bakalářském (nový obor i s profesním výstupem Hudba se zaměřením na vzdělávání) a v dvouletém navazujícím studiu magisterském, zaměřeném pedagogicky. KHK se také podílí na výuce v kurzu muzikoterapie a zapojuje se do výuky v Univerzitě 3. věku. Za 60 let své existence doznaly katedra i studované obory značných změn. Přes některá negativní opatření za minulého režimu (okleštění studia HV, podvakrát dočasná ztráta samostatnosti katedry, politické postihy členů katedry) je možno konstatovat celkově pozitivní vývoj. Výuku teoretických hudebních disciplín nejprve zajišťoval pouze dr. Ing. Ludvík Novák, dojíždějící z Prahy, ale od r. 1949 už dr. Bořivoj Mikoda, který pak vedl katedru v letech 1951 až 1970. Dovednostní hudební předměty byly vyučovány externími pracovníky, vesměs učiteli Městské hudební školy. S postupným nárůstem počtu studentů se personálně rozrůstala i katedra, tak že ve školním roce 1969/1970 měla už deset interních pedagogů: byli to B. Mikoda (od 1949), M. Mrázek (1954), J. Klobouk (1959), V. Lukáš (1959), R. Siebr (1960), V. Bokůvková (1961), B. Dušek (1964), J. Štěpánek (1964), J. Fiala (1965), J. Jindrová (1968). Po úmrtí prof. Mikody (1970) byl vedoucím katedry jmenován didaktik hudební výchovy doc. PhDr. Rudolf Siebr, CSc., který v této funkci působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1990. Tehdy byla vedením katedry pověřena doc. PhDr. Jana Jindrová, CSc., klavíristka a hudební popularizátorka. Během této doby někteří z členů katedry odešli do důchodu, nebo katedru z různých i politických důvodů opustili: houslista Václav Lukáš v r. 1970, doc. Jiří Štěpánek, CSc., kter ý působil i ve funkci proděkana, v r. 1977, PhDr. Jaromír Klobouk v r. 1977, doc. PhDr. Bohumil Dušek, CSc. v r. 1976 přesídlil do Prahy, v r. 1976 byla PhDr. Vlasta Bokůvková propuštěna z politických důvodů, stejně jako o rok později houslistka Eva Chvašťulová, která zde vyučovala od roku 1974, PhDr. Miroslav Mrázek v r. 1977. Další interní členové katedry setrvali různě dlouhou dobu: 1972–1976 Jiří Hostýnek, klavírista z Klatov, 1972–1980 Jaroslav Pruner, klavírista a klavírní improvizátor ze Sušice, 1977–1981 Jiří Fuchs, zpěvák a sbormistr, 1976–1990 PaedDr. Marta Panušová, 1987–1989 PhDr. Zuzana Zatloukalová, muzikoložka, 1988 –1991 Mgr. Dana Králová, klavíristky MgA. Zuzana Rezková 1986–1987, MgA. Jana Klečatská 1990 –1998, MgA. Martina Reichová 1992–1995, MgA. Zdeňka Vápeníková 1994–1997 a Eva Viktorová 1975 –2002, houslistka Vlasta Frieslová 1994 –1998, etnoložka PhDr. Marta Ulrychová, Ph.D. 1990 –1999, Jaroslav Vlach 1978 –2007 a v letech 1992 až 1999 dojížděla z Prahy prof. PhDr. Jarmila Vrchotová-Pátová, CSc., která zaštítila založení pěveckého oddělení na této katedře. Externích spolupracovníků byla celá řada, vesměs se jednalo o přední učitele plzeňských hudebních škol a konzervatoře, o instrumentalisty a zpěváky plzeňské opery. Uvádíme alespoň tyto: klavíristé Bohdan Gsellhofer, Jarmila Němcová, Danuše Čermáková, PhDr. Vladimír Koula, MgA. Věra Müllerová, pěvkyně Jitka Jůzková a MgA. Valentina Chavdarová, flétnista Vojtěch Lindaur, kytaristka Iva Vainarová. Ve funkci sekretářky katedry se vystřídaly A. Maxová, M. Kubíčková, V. Pechová, I. Böhmová, H. Ulmannová, D. Straková, O. Lörinczová, M. Danešová a L. Duchková. Tajemníkem katedry byl od roku 2007 Mgr. Jan Sedláček.

V současné době katedra hudební kultury nadále poskytuje učitelské hudebně-výchovné vzdělání pro všechny stupně škol, tj. od škol mateřských až po školy střední. S výjimkou studia učitelství pro 1. st. ZŠ se ostatní hudební obory studují od akademického roku 2006/2007 strukturovaně, tj. v tříletém studiu bakalářském (Hudba pro vzdělávání) a v dvouletém navazujícím studiu magisterském (Učitelství pro ZŠ, SŠ). V letech 1992–2011 zde bylo možné studovat hudební výchovu ve spojení s umělecko-pedagogickými disciplínami: sólový zpěv a hra na akordeon, od roku 2006 přibyl obor sbormistrovství. Studenti těchto oborů jsou vesměs velmi úspěšní ve svém pedagogickém a často i uměleckém působení. Pedagogicko-umělecké obory zcela naplňovaly tzv. 3. roli univerzity množstvím veřejných koncertů a úspěšným umísťováním na uměleckých soutěžích. V roce 2011 však tyto obory skončily z důvodu velké finanční nákladnosti. V roce 2009 byl na KHK otevřen nepedagogický bakalářský obor Popularizace hudební kultury, který byl zaměřen na výchovu a přípravu pracovníků v kultuře na různých úrovních. Obor byl zavřen v roce 2016. V letech 2009–2011 se drasticky snížil počet akademických pracovníků, z původních 20 zaměstnanců se snížil stav na 7 vyučujících. V současné době se stav stabilizoval na 10 akademických pracovnících. Každý z nich plní úkoly z pedagogické, vědecké a umělecké oblasti, které odpovídají jejich odbornosti. V oblasti vědecké práce se prezentují všichni členové katedry. Publikace jsou zaměřeny na hudební teorii (doc. Tomáš Kuhn, prof. Jiří Bezděk), didaktiku (doc. Marie Slavíková, CSc. a PhDr. Štěpánka Lišková, Ph.D.) a především na hudební regionalistiku, v níž jsou pokračovateli svých skvělých předchůdců doc. Vlasty Bokůvkové a doc. Jaroslava Fialy. Mimo to jsou všichni také řešiteli, spoluřešiteli nebo spolupracovníky různých projektů, v současné době je to např. projekt MŠMT Podpora uměleckého vzdělávání. V oblasti umělecké se prezentují zejména hudební skladatel prof. Mgr. et MgA. Jiří Bezděk, Ph.D., prof. Jan Vičar, koncertní pěvkyně Doc. PaedDr. Daniela Mandysová a Mgr. et Mgr. Romana Feiferlíková, Ph.D., které působí také jako sbormistryně, společně s dirigentem Mgr. Vítem Aschenbrennerem, Ph.D., ale hlavně MgA. Jitka Hosprová a Mgr. et Mgr. Lucie Hilscherová. V roce 2009 se stal vedoucím katedry, po doc. PhDr. Janě Jindrové, CSc., doc. Mgr. et MgA. Jiří Bezděk, Ph.D., dnes již profesor (jmenován v roce 2018), který také v roce 2015 vykonával funkci proděkana FPE pro vědu a umění. Od roku 2017 zůstává na KHK na částečný úvazek, protože je nyní vedoucím katedry hudební teorie na HAMU v Praze. Od roku 2017 je vedoucí katedry Mgr. et Mgr. Romana Feiferlíková, Ph.D. (2000–2008 tajemnice katedry, 2009–2017 zástupkyně vedoucího katedry). Základní přehledná práce z oblasti české muzikologie, třísvazková publikace Hudební věda (Lébl, V. a kol., Praha: SPN, 1988), uvádí na s. 245 plzeňskou PedF mezi těmi fakultami, které do roku 1982 výrazněji přispěly k rozvoji hudební vědy. Za naši fakultu jsou zde jmenovány hudebně-akustické publikace člena katedry fyziky Antonína Špeldy a dále práce pedagogů katedry hudební výchovy Bořivoje Mikody a Bohumila Duška. Ale i další členové této katedry (Bokůvková, Fiala, Štěpánek, Klobouk, Mrázek) se podíleli na vědecké práci, publikovali stati v hudebních časopisech a sbornících. Do roku 1978 bylo vydáno 12 sborníků Umění, včetně dvou sborníků katedrálních a monotematických (In memoriam B. Mikody, Praha: 1972 a Bedřich Smetana a Plzeň, Praha: 1974). Vesměs politické důvody byly v 70. a 80. letech příčinou zmrazení publikační činnosti katedry (odchod doc. Duška do Prahy, propuštění dr. Bokůvkové, „nežádoucí kvalifikační růst“ dr. Fialy). Těžiště vědecké publikační činnosti leželo v 90. letech převážně na doc. Fialovi a doc. Bokůvkové (oba se dlouhodobě a intenzivně věnují zejména hudební regionalistice). V současnosti – zejména v souvislosti s plněním kvalifikačních požadavků – se v tomto ohledu úspěšně zapojují i další členové katedry (Aschenbrenner, Kuhn, Bezděk, Slavíková, Lišková aj.). V roce 1994 hudební katedra (poprvé ve své historii) uspořádala hudebněvědnou konferenci s mezinárodní účastí: Hudba a její posluchači. Další tři obdobně realizované konference z let 2000, 2002 a 2004 svou tematikou korespondovaly s plzeňským festivalem Tribuna komorní písně. Z uvedených konferencí bylo vydáno celkem 5 sborníků přednesených referátů. Další sborníky (Hudební kultura XIII., XV., XVI.) z let 1993, 1997 a 2006 jsou soubory statí pouze členů KHK, kteří zde prezentují svou aktuální badatelskou práci.

Chemii se na fakultě začalo vyučovat ve studijním roce 1949/1950. Nově zakládanému pracovišti byl přidělen chemický kabinet se sbírkami a laboratoří po bývalém státním dívčím reálném gymnáziu ve Veleslavínově ulici. V této budově zůstaly postupně se rozšiřující pracoviště chemie dodnes. Prvními učiteli na tomto základu budoucí katedry chemie byli zkušení gymnaziální učitelé Jan Pužej a Václav Holeček. V roce 1949 byl založen chemický ústav, který spolu s ústavy matematiky, fyziky a přírodopisu organizačně tvořil katedru přírodních věd. V roce 1953 se chemický ústav stal samostatnou katedrou a jejím prvním vedoucím byl ustanoven Jan Pužej. V tomto období zde působil i Vladimír Pavelka z Pedagogické fakulty UK v Praze, jejíž pobočkou plzeňská pedagogická fakulta v té době byla. V roce 1953 na katedru nastoupil Miloslav Volín. V letech 1954–1956 na katedře pracovali Ivo Švígler, v letech 1956–1959 Jiří Schmid a ve studijním roce 1957/1958 Miloslav Bultas. V roce 1957 na katedru nastoupil Bohuslav Halík. V roce 1958 odešli na odpočinek Václav Holeček a Jan Pužej. Po jejich odchodu byla katedra chemie spojena s katedrou přírodopisu a nově vzniklá katedra nazvána katedrou přírodopisu, chemie a základů zemědělské výroby. Tento celek v letech 1958–1966 vedl nejdříve Bohdan Bayer, později Karel Štefl a Josef Smola, oddělení chemie této katedry vedl do roku 1963 Miloslav Volín, od roku 1963 do roku 1966 Jiří Karlíček. V první polovině šedesátých let se začíná personální stav na pracovišti stabilizovat. Nastoupili učitelé, kteří pak většinou na katedře setrvali trvale nebo delší dobu: V roce 1961 přišli na katedru Jiří Karlíček a Jiří Laška. V roce 1962 na katedru nastoupila Ivana Štěpánková a odešel Bohuslav Halík, který však po jisté přestávce s katedrou externě spolupracoval do roku 2002. V roce 1963 přišel Milan Kraitr. Koncem roku 1966 se pracoviště opět stalo samostatnou katedrou chemie, jejím vedoucím byl do roku 1970 Miloslav Volín, od roku 1970 Milan Kraitr. V tomto období se katedra značně rozšířila, získala další prostory, byly postupně budovány další laboratoře, doplňovány potřebnými přístroji a zařízením. V roce 1967 přišel na katedru Rudolf Doubek, kterého po roce nahradil Václav Richtr. V roce 1972 odešel na Lékařskou fakultu UK v Plzni Miloslav Volín, ve stejné době nastoupil Emil Huber, který na katedře setrval do roku 1980. V letech 1974–1977 byla katedra chemie připojena k nově vytvořené katedře přírodních věd; jejím vedoucím se stal Karel Štefl a vedoucím oddělení chemie Jiří Laška. Od roku 1977 pak již katedru chemie až do roku 2001 vedl Milan Kraitr, kdy po něm převzal vedení katedry Václav Richtr. V letech 1986–1989 bylo ke katedře přičleněno obnovené oddělení biologie a na dobu čtyř let vytvořena katedra chemie a biologie. V roce 1989 na katedru nastoupil Vladimír Sirotek. V roce 1992 se členem katedry stal Zdeněk Zloch a s částečným úvazkem na katedře působí dodnes. V roce 1994 odešel do důchodu Jiří Laška a na katedru nastoupila Jitka Štrofová. V roce 1998 odešla do důchodu Ivana Štěpánková a v roce 1999 na katedru nastoupil Vladimír Nápravník. V roce 2003 přicházejí na katedru tři učitelé – Jan Hrdlička, Milan Klečka a na částečný úvazek dlouholetý spolupracovník katedry Josef P. Novák. Od roku 1962 pracovali na katedře techničtí pracovníci – první laborantkou byla v letech 1962–1965 Jana Kantová, v polovině šedesátých let zde krátce pracovaly Eva Menclová a Marie Pelikánová, od roku 1965 do roku 1974 Marie Krtičková a od roku 1966 do roku 1974 Naďa Novotná. V sedmdesátých letech se na katedře stabilizovali i techničtí pracovníci. V roce 1971 přišla na katedru jako laborantka Hana Holubová, která později převzala i část administrativních prací. V roce 1974 na místo laborantky nastoupila Jaroslava Šroglová, po jejím odchodu do důchodu v roce 2000 nastoupila Ilona Slavíková. Na katedře v průběhu let pedagogicky působila řada odborníků z praxe i ze všech typů škol. Nejméně jeden semestr zde vyučovali František Čůta, Jaroslav Matouš, Jaroslav Šilhánek, Vladimír Jíra, Jaroslav Horský, Jiří Šrogl, Josef Kott, Radislav Filip, Petr Duchek, Václav Henžlík, Olga Naxerová, Jaromír Kašpar, Eva Nocarová, Jiří Cais, Stanislava Vychronová, Hana Krejčíková, Silvie Čermáková, Ivana Sirotková, Milena Zdráhalová a Jana Pertlová. Od roku 1949 do roku 1979 katedra připravovala učitele chemie pro základní školy, od roku 1979 i učitele pro školy střední. V roce 2005 byl otevřen bakalářský studijní program Přírodovědná studia s oborem Chemie se zaměřením na vzdělávání a navazující magisterské studium Učitelství chemie pro základní školy a Učitelství chemie pro střední školy. Katedra dlouhodobě zaměřuje svou výzkumnou činnost především na široký okruh problémů didaktiky chemie a na chemii triterpenoidních sloučenin. V oblasti didaktických výzkumů je nejvýznamnější studium školních chemických experimentů, didaktika chemických výrob a ekologické výchovy a metody hodnocení efektivity studia. V posledních letech je ve vědecké práci katedry akcentována linie transformace výsledků výzkumné činnosti do výuy chemie.

Základy katedry výpočetní a didaktické techniky můžeme položit již do srpna roku 1988, kdy nejprve vzniklo Oddělení výpočetní a didaktické techniky katedry matematiky a fyziky Pedagogické fakulty v Plzni. Na vzniku tohoto oddělení se velkou měrou podílel tehdejší vedoucí katedry matematiky a fyziky doc. PhDr. Ing. Zdenek Hronek, CSc. Oddělení zajišťovalo především výuku programování pro studenty učitelství matematiky a výuku základů výpočetní techniky ve společném základu pro všechny studenty fakulty. Vedoucím oddělení byl pak jmenován Ing. Václav Vrbík, CSc., který se v září 1989 stal zároveň zástupcem vedoucího katedry matematiky a fyziky pro elektronizaci a výpočetní techniku. Význam v této době neobvyklého oddělení tak nadále rostl. Zároveň byla zahájena i příprava středoškolských učitelů informatiky a výpočetní techniky (v aprobacích matematika – výpočetní technika a fyzika – výpočetní technika). Září roku 1990 pak přineslo další změny. Katedra matematiky a fyziky byla rozdělena na dvě samostatné katedry, a to sice na katedru matematiky a katedru obecné fyziky. Oddělení výpočetní a didaktické techniky bylo v této souvislosti převedeno na katedru technické výchovy (vedoucí doc. dr. Ing. Lubor Šabacký, CSc.). Nedlouho po vzniku rychle se rozvíjejícího oddělení tak hrozil jeho zánik s organizačních důvodů. Situace se však výrazně zlepšila v lednu roku 1991, kdy byl již zmiňovaný vedoucí oddělení Ing. Václav Vrbík, CSc. jmenován poradcem proděkana pro otázky elektronizace. Tímto proděkanem byl doc. RNDr. Jaroslav Drábek, CSc., který společně s tehdejším děkanem doc. Ing. Jiřím Pyškem, CSc. podporoval rozvoj informatiky na fakultě a její pronikání do přípravy učitelů.

Samostatná katedra výpočetní a didaktické techniky vznikla v září roku 1991. Prvním vedoucím pak byl jmenován doc. RNDr. Jan Sedlák, CSc. a tajemníkem se stal Ing. Václav Vrbík, CSc. Květen roku 1993 však přinesl změny, vedoucím katedry se stal doc. Ing. Václav Vrbík, CSc. a tajemníkem katedry Ing. Petr Michalík, Ph.D.

Počátkem akademického roku 1997/1998 byla zahájena příprava učitelů výpočetní techniky pro 2. stupeň základní školy. V letech 1994–2004 bylo součástí katedry také Oddělení audiovizuální didaktické techniky, které vedl Mgr. Jan Mašek, Ph.D. Toto oddělení zajišťovalo kromě výuky i služby pro ostatní pracoviště fakulty. V roce 1995 vzniklo na katedře Středisko správy počítačové sítě (SSPS), jehož hlavním úkolem bylo vybudování a následná správa počítačové sítě na fakultě (PefNet). Vedoucími tohoto střediska byli postupně Ing. Radovan Osoba (1995–1997), Ing. Václav Vrbík, CSc. (1997–1998, současně s funkcí vedoucího katedry) a od roku 1998, kdy se SSPS osamostatnilo, dr. Ing. Jiří Toman. Toto oddělení dokázalo i při minimálním počtu pracovníků vybudovat moderní počítačovou síť a následně ji i na velmi vysoké úrovni spravovat. Uživatelé této sítě pak oceňovali především bezproblémový provoz a velmi propracované uživatelské prostředí. Samotný vznik a počáteční rozvoj sítě byl významně podporován tehdejším děkanem fakulty doc. RNDr. Jaroslavem Drábkem, CSc. a především pak tehdejším tajemníkem fakulty Ing. Adolfem Danešem. Pracovníci SSPS se zároveň podíleli na výuce předmětů s tematikou, která úzce souvisela s jejich hlavní náplní práce. Od roku 2006 bylo pak síťové prostředí PefNet postupně nahrazováno jednotným univerzitním prostředím Orion. Dosavadní vedoucí SSPS dr. Ing. Jiří Toman se na konci roku 2006 vrátil zpět na katedru jako učitel.

V roce 1998 přišla bohužel katedra výpočetní a didaktické techniky o akreditaci pro výuku učitelů výpočetní techniky pro střední školy. Hlavní příčinou této ztráty byl nedostatečný personální stav katedry. Situace však byla ovlivněna také faktem, že příprava středoškolských učitelů informatiky probíhala souběžně na fakultě aplikovaných věd. Akreditaci katedra opětovně získala v roce 2004, avšak šestileté přerušení přípravy středoškolských učitelů se bohužel zásadně projevilo nedostatkem učitelů informatiky a výpočetní techniky na středních školách našeho regionu.

V letech 1996–2006 byla katedra garantem a zároveň spoluorganizátorem celostátního kola Soutěže středoškolské mládeže v programování. Na průběhu a především bezproblémovém chodu soutěže se podíleli zejména Ing. Petr Michalík, Ph.D. a Mgr. Zdeněk Roub. Katedra rovněž v letech 1999–2003 organizovala ve spolupráci s Pedagogickým centrem v Plzni velké množství školení pro učitele regionu. V průběhu jednoho akademického roku proběhlo na katedře vždy zhruba 30 akcí. Významné byly i Letní školy informatiky pro učitele (1997–2003) pořádané opět ve spolupráci s Pedagogickým centrem v Plzni. Katedra se v této době stala neformálním vzdělávacím centrem v oblasti informatiky pro učitele našeho i sousedních regionů. Po dohodě mezi vedením Pedagogické fakulty a Pedagogického centra zajišťovalo centrum organizaci a mzdové prostředky pro lektory a katedra poskytovala zdarma svoje prostory. Tento způsob organizace časem přestal nacházet pochopení u hospodářského vedení ZČU a díky stále se zvyšujícím poplatkům za poskytnuté prostory (neúměrně se zvýšily poplatky pro účastníky – učitele) byly tyto akce postupně přesunuty do prostor mimo fakultu a postupně zanikly. Katedra tak ztratila (ne vlastní vinou) do té doby významný vliv na rozvoj informatiky na školách.

O roku 1991 katedra garantovala v rámci celoživotního vzdělávání pedagogických pracovníků tzv. Rozšiřující studium výpočetní techniky pro ZŠ resp. SŠ. Cílem tohoto studia je poskytnout učitelům pedagogickou způsobilost k výuce výpočetní techniky.

Od akademického roku 2005/2006 se katedra podílí na výuce v bakalářském studijním programu strukturovaného studia Přírodovědná studia, kde garantuje studijní obor Informatika pro vzdělávání (prezenční forma). Od téhož roku katedra garantuje rovněž studium učitelství v navazujícím magisterském studiu Učitelství informatiky pro ZŠ a Učitelství informatiky pro SŠ (prezenční a kombinovaná forma). Zajímavostí také je, že v akademickém roce 2007/2008 prošlo katedrou ve všech předmětech prezenčních forem studia přes 3 tisíce studentů. Téhož roku získala katedra akreditaci na státní rigorózní zkoušky a tím i možnost udělovat titul PhDr. u studijních programů Učitelství pro základní školy (obor Učitelství informatiky pro základní školy) a Učitelství pro střední školy (obor Učitelství informatiky pro střední školy). Od tohoto roku je na katedře možné studovat rovněž doktorský studijní program Specializace v pedagogice, studijní obor Informační a komunikační technologie ve vzdělávání (prezenční a kombinovaná forma). Tento studijní program je realizován společnou formou ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, Univerzitou Hradec Králové a Ostravskou univerzitou. Na získání akreditace, organizaci společné formy a vypracování akreditačních materiálů tohoto prestižního studijního programu se významnou měrou v celostátním měřítku podíleli pracovníci katedry (doc. Ing. Václav Vrbík, CSc., Ing. Pavel Kocur, CSc. a Ing. Petr Michalík, Ph.D.).

Doktorský studijní program brzy přinesl řadu úspěšných výzkumných výstupů a také díky jeho společné realizaci s dalšími českými univerzitami se stal respektovaným studijním programem nejen v rámci České republiky, ale má přesah i na Slovensko. Přímým přínosem doktorského studijního programu je významné omlazení personálního složení katedry. Na katedru postupně nastoupili PhDr. Zbyněk Filipi, Ph.D. (2007), PhDr. Tomáš Jakeš, Ph.D. (2007), PhDr. Tomáš Přibáň Ph.D. (2008), PhDr. Denis Mainz, Ph.D. (2009), PhDr. Lucie Rohlíková, Ph.D. (2014), Mgr. Jan Baťko (2018), Mgr. Jan Král (2018).

Od akademického roku 2018/2019 probíhá studium v bakalářském a navazujícím magisterském programu podle zcela nových učebních plánů, které respektují nejnovější trendy v oblastech vzdělávání, ve kterých připravujeme naše studenty. Na návrhu a realizaci těchto učebních plánů se podíleli zejména PhDr. Zbyněk Filipi, Ph.D., PhDr. Tomáš Jakeš, Ph.D., PhDr. Denis Mainz, Ph.D., PhDr. Tomáš Přibáň, Ph.D., Mgr. Jan Baťko a Mgr. Lenka Benediktová. Díky evropským projektům se podařilo zcela obměnit technické vybavení katedry a tím položit solidní základ k novým možnostem přípravy našich studentů v souladu s nejnovějšími trendy v oblastech informatiky a didaktických technologií.

Katedra navázala další kontakty s řadou zahraničních univerzit (University of Nebraska Omaha – USA, Brown University – USA, University of Adelaide – Austrálie). Na této spolupráci má významný podíl PhDr. Lucie Rohlíková, Ph.D. a také doktorandi katedry.

Od září 2017 je vedoucím katedry PhDr. Tomáš Jakeš, Ph.D. a tajemníkem katedry PhDr. Zbyněk Filipi, Ph.D.

Pracovníci katedry se rovněž podílejí na řešení různých projektů. Mimo jiné katedra organizuje výuku základů výpočetní techniky pro studenty pedagogické fakulty a výuku v dalších předmětech podle požadavků ostatních kateder ZČU v Plzni. Mezi hlavní oblasti, na které je zaměřena pozornost, patří: didaktika informatiky, algoritmizace, programování, robotika, webové technologie, technika počítačů, zpracování textových a grafických informací, multimediální systémy a výuka podpořená digitálními technologiemi. Absolventi katedry výpočetní a didaktické techniky velmi úspěšně působí na většině základních a středních škol regionu. Z těch největších jmenujme například Gymnázium Plzeň Mikulášské náměstí, SPŠE a VOŠ Plzeň, Gymnázium Cheb, Gymnázium Rokycany, SPŠS Plzeň, Masarykovo gymnázium Plzeň, Gymnázium Luďka Pika Plzeň a další.

Matematika jako samostatný obor přípravy učitelů na Pedagogické fakultě v Plzni existuje již od vzniku fakulty v roce 1948, a to střídavě na katedře samostatné, nebo na oddělení, které bylo složeno z několika příbuzných oborů. V počátcích existence fakulty byly spojeny v jedinou katedru tyto obory: matematika, základy průmyslové výroby a fyzika. Ve školním roce 1950–1951 se oddělily základy průmyslové výroby a vytvořila se tak katedra matematiky a fyziky. Počátkem akademického roku 1962/1963 již vzniká samostatná katedra matematiky, jejímž vedoucím byl jmenován prof. Kůst. V roce 1974 dochází opět ke spojení matematiky a fyziky a později je připojena ještě i výpočetní technika. V čele takto spojené katedry stáli postupně Karel Matásek, Jaroslav Kouřim a Zdeněk Hronek. V roce 1990/1991 opět vzniká samostatná katedra matematiky, do jejíhož čela je jmenován Jaroslav Drábek. Vznik oddělení matematiky, resp. katedry matematiky Pedagogické fakulty, je nerozlučně spjat se jmény dvou osobností – Jiřího Kůsta a Jana Taišla. Oba – tehdy již zkušení středoškolští profesoři – jsou po krátké externí spolupráci povoláni od 1. září 1950 na Pedagogickou fakultu, aby se ujali přípravy budoucích učitelů matematiky na základních školách a stali se tak zakládajícími členy budoucí katedry matematiky. Vzhledem k nedostatku vhodné studijní literatury v oborech, které přednášeli, se rozhodli společně zpracovat celostátní skriptum Matematická analysa pro pedagogické fakulty (1956), z něhož pak vznikla úspěšná, dosud užívaná vysokoškolská učebnice. J. Kůst se stal spoluautorem skript a pak i učebnic Geometrie I a II pro PdF, ke kterým se přednášející dodnes vracejí. Všeobecně známými a uznávanými mezi učitelskou veřejností i mezi didaktiky matematiky se však stali především díky svému zásadnímu autorskému podílu na tvorbě učebnic matematiky pro 7., 8. a 9. ročník ZDŠ a metodických příruček k nim i pro svoji rozsáhlou publikační činnost, především v metodických časopisech. J. Taišl se přitom zaměřoval hlavně na aritmetiku a algebru, J. Kůst pak na geometrii. Především tato široce pojatá práce v didaktice matematiky a samozřejmě i dlouholetá úspěšná pedagogická činnost na fakultě byla podkladem pro jejich jmenování docenty. J. Kůst byl pak v roce 1965 jmenován mimořádným profesorem a později i řádným profesorem. Oběma byl za dlouholetou pedagogickou i veřejnou činnost udělen titul zasloužilý učitel (J. Taišlovi v r. 1964, J. Kůstovi v roce 1969). U příležitosti svých 70. narozenin v roce 1972 byl prof. Kůst opět oceněn, a to státním vyznamenáním Za vynikající práci. Dalším jejich společným rysem bylo zastávání některých funkcí na fakultě. Oba střídavě působili nejen jako vedoucí katedry, ale i jako akademičtí funkcionáři: doc. Taišl byl v letech 1960 –1964 zástupcem ředitele Pedagogického institutu (tj. vlastně proděkanem) pro interní studium, prof. J. Kůst pak od roku 1965 až do svého odchodu do důchodu v roce 1972 proděkanem pro vědeckou a výzkumnou činnost. I když není možné vzpomenout všechny další oblasti jejich činnosti, je snad z uvedeného zřejmé, jak významnými osobnostmi oba byli. Dodnes na ně v dobrém vzpomínají nejen pracovníci katedry, ale i další spolupracovníci na fakultě a především stovky, možná i tisíce jejich bývalých studentů. Rozšiřující se úkoly v přípravě budoucích učitelů matematiky přinášejí postupné rozšiřování oddělení, resp. katedry matematiky. V roce 1953 přichází středoškolský profesor Jaroslav Šmída, aby se věnoval především výuce deskriptivní geometrie a matematického zeměpisu a kartografie. V roce 1955 se asistentem stává čerstvý absolvent Jaroslav Kouřim, který po vzniku Pedagogického institutu v Karlových Varech pomáhá budovat tamější katedru matematiky. Po zrušení tohoto institutu se v roce 1964 vrátil zpět do Plzně, kde postupně získal titul kandidáta věd v roce 1976 na základě disertace Problémy vyučování stereometrii, doktorát z pedagogiky a posléze se habilitoval v roce 1979. Ujal se výuky deskriptivní geometrie a geometrie. V letech 1975–1985 byl pověřen vedením katedry a v letech 1980–1989 vykonával funkci proděkana pro vědecko-výzkumnou činnost a zahraniční styky. Posléze dochází k dalšímu personálnímu rozšiřování katedry. V roce 1960 přichází Božena Linhartová, která až do roku 1985 na vysoké úrovni zajišťuje výuku matematiky a didaktiky matematiky pro budoucí učitele NŠ. V témže roce nastoupila Jaroslava Rýdlová, která přebrala výuku didaktiky matematiky pro učitele ZŠ a pro učitele NŠ. Na katedře působila až do roku 1998. Dalšími posilami přicházejícími na katedru byli PaedDr. Jiří Zach (v r. 1961) a RNDr. Jiří Hejl (v r. 1961). Jiří Zach přednášel až do roku 2004 matematickou analýzu a stal se u posluchačů živoucí legendou. V roce 1990 se stal předsedou Akademického senátu a od roku 1995 do roku 2001 byl proděkanem pro interní studium. Je třeba se též zmínit o jeho činnosti rozvrháře fakulty, kterou svědomitě vykonával několik desetiletí. Jiří Hejl se specializoval především na výuku geometrie a na metody řešení matematických úloh. Na fakultě působil až do roku 1999, kdy odešel do důchodu. V roce 1966 na katedru přišli Jaroslav Drábek a PaedDr. Jan Liška. Jaroslav Drábek se po letech výuky matematiky pro učitele 1. stupně specializoval na výuku lineární algebry a od roku 1980 na filozofické problémy matematiky a matematickou logiku. Titul kandidáta věd získal v roce 1987 na základě disertace Filozofické problémy matematiky v přípravě učitelů matematiky. Docentem byl jmenován v roce 1990. Po roce 1989 krátce vykonával funkci vedoucího katedry, v letech 1989–1991 byl proděkanem fakulty pro rozvoj a v letech 1991–1995 vykonával funkci děkana fakulty. V roce 1995–1999 byl předsedou Akademického senátu fakulty. Jan Liška se zaměřil na výuku matematiky pro učitele 1. stupně a algebry pro učitele ZŠ a SŠ. Z katedry odešel v roce 1988, když několik let vykonával funkci vedoucího oddělení.

V roce 2010 došlo ke spojení katedry matematiky, katedry fyziky a katedry technické výchovy a vznikla katedra matematiky, fyziky a technické výchovy. Vedoucím katedry se stal PaedDr. Petr Mach, CSc. a od roku 2012 doc. PaedDr. Jarmila Honzíková, Ph.D. Katedra se členila na tři oddělení – oddělení matematiky (vedoucí PhDr. Šárka Pěchoučková, Ph.D.), oddělení fyziky (vedoucí RNDr. Miroslav Randa, Ph.D., od roku 2016 PhDr. Pavel Masopust, Ph.D.) a oddělení technické výchovy (vedoucí PaedDr. Petr Mach, CSc., od roku 2012 Mgr. Jan Krotký, Ph.D.). V průběhu uvedeného období působili na oddělení matematiky akademičtí pracovníci doc. PaedDr. Jana Coufalová, CSc., doc. RNDr. Jaroslav Drábek, CSc., PhDr. Lukáš Honzík, Ph.D., doc. RNDr. Jaroslav Hora, CSc., Mgr. Martina Kašparová, Ph.D., RNDr. Václav Kohout, Ph.D., PhDr. Šárka Pěchoučková, Ph.D., RNDr. Jiří Potůček, CSc. a doktorandi Mgr. Miroslava Brožová, Mgr. Regina Hrabětová a Mgr. Jan Frank. Po odchodu doc. J. Drábka a RNDr. J. Potůčka do důchodu působil na oddělení 6 učitelů a jeden doktorand. Lukáš Honzík v roce 2013 obhájil disertační práci na téma Eliminace kvantifikátorů v tělese reálných čísel a získal titul Ph.D. V roce 2017 obhajobou disertační práce na téma Postupy založené na bootstrapu v modelech extrémních událostí ukončil doktorské studium a získal titul Ph.D. Václav Kohout. Oddělení matematiky zajišťuje přípravu budoucích učitelů studijních oborů Učitelství pro mateřské školy, Učitelství pro 1. stupeň základní školy, Učitelství matematiky pro základní školy a přípravu studentů bakalářského oboru Přírodovědná studia. Podílí se rovněž na výuce v rámci celoživotního vzdělávání, na výuce cizinců a účastníků Dětské univerzity. Pracovníci oddělení matematiky M. Kašparová a J. Hora se dlouhodobě podílejí na akcích pořádaných pro talentované studenty v matematice a řešitele matematické olympiády (přednášky pro řešitele úloh MO či účastníky Matematického kempu, opravy úloh MO v kategoriích A i B). Pracují též v redakčních radách časopisů Učitel matematiky a Rozhledy matematicko-fyzikální.

Oddělení matematiky ve své činnosti úspěšně navázalo na práci autorského týmu, který od roku 1990 pod vedením doc. J. Coufalové vytvořil sadu učebnic pro 1. – 9. ročník základní školy. Šárka Pěchoučková a Martina Kašparová se podílely na tvorbě učebnic Matematika se Čtyřlístkem pro 1. – 5. ročník základní školy, které získaly schvalovací doložku MŠMT a jsou používány školami v celé České republice. Celkem vzniklo 19 titulů. Učebnice Matematika se Čtyřlístkem pro 1. ročník byla upravena pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Obě autorky byly také členkami autorského kolektivu, který vytvořil Sadu pracovních karet pro 2. a 3. ročník základní školy. Každoročně se na oddělení matematiky koná katedrální kolo soutěže Studentská vědecká a odborná činnost. Nejlepší soutěžící postupují do fakultního kola a do česko-slovenské soutěže SVOČ v didaktice matematiky. Naši studenti se neztratí ani v česko-slovenské konkurenci. V roce 2015 získala 2. místo Kristýna Ungrová (diplomová práce Integrované slovní úlohy v matematice), v roce 2016 obsadila 3. místo Vladimíra Paločková (bakalářská práce Předmatematické představy – třídění u předškolních dětí), v roce 2017 se umístila na 2. místě Petra Trtíková (bakalářská práce Využití manipulativní geometrie jako dílčího diagnostického prostředku v oblasti kognitivních funkcí) a v roce 2018 získala 2. cenu Lucie Vávrová (bakalářská práce Řešení jednotažek dětmi v mateřské škole.

Nesnadná cesta ke vzniku katedry Studium učitelství německého jazyka pro 2. stupeň ZŠ bylo na samostatné Pedagogické fakultě v Plzni zahájeno v akademickém roce 1964/1965 (tehdy pouze v kombinaci s češtinou a ruštinou). Garantem tohoto studia bylo oddělení německého jazyka v čele s Václavem Bokem, prom. filologem, které bylo součástí katedry cizích jazyků a literatur, založené v roce 1963. Tuto katedru vedl do roku 1968 rusista František Havelka, prom. filolog, od akademického roku 1968/1969 pak rovněž rusista doc. PhDr. Bedřich Česal, CSc. Oba však doplatili na své projevy sympatií k obrodnému procesu během tzv. pražského jara v roce 1968 a svá místa na fakultě museli opustit. Normalizační vedení katedry v čele s Marií Urbanovou, prom. filoložkou (1970–1976) provedlo požadované čistky, poté převzal vedení katedry doc. PhDr. Adolf Vinšálek, CSc. (oba byli opět rusisté). V roce 1975 opustil pracoviště kvůli nepříjemné normalizační atmosféře Václav Bok, který mezitím získal doktorát i hodnost kandidáta věd. Společně s manželkou Hildegard přešel na Pedagogickou fakultu do Českých Budějovic, kde se záhy habilitoval (viz oddíl Významné osobnosti katedry).

Výuka „západních“ jazyků byla na základních i středních školách z ideologických důvodů v době normalizace výrazně omezována. Důsledkem toho bylo také postupné utlumování přípravy učitelů těchto jazyků na fakultě. Nejprve byla zrušena oddělení angličtiny a francouzštiny, v roce 1980 došlo i na oddělení němčiny. Z původních pěti pracovníků oddělení zůstali na fakultě pouze dva – doc. PhDr. Karel Maršík, CSc. a PhDr. Johana Filipová, kteří nadále zajišťovali výuku německého jazyka pouze v rámci tzv. společného základu. Posledním vedoucím katedry cizích jazyků a literatur byl v letech 1980–1985 rusista Josef Frouz, prom. filolog. V roce 1985 bylo toto pracoviště spojeno s katedrou českého jazyka a literatury do nové katedry filologie, v jejímž čele stanul prvně germanista, doc. PhDr. Karel Maršík, CSc. V důsledku zásadních společenských změn po listopadu 1989 a z nich vyplývající potřeby učitelů cizích jazyků došlo v lednu 1991 k rozdělení katedry filologie na jednotlivé oborové katedry. Jednou z nich se stala i katedra německého jazyka. Jejím prvním vedoucím se stal doc. PhDr. Karel Maršík, CSc., ovšem záhy se této funkce vzdal a vedení katedry převzala až do roku 1997 PhDr. Johana Filipová.

První studenti učitelství německého jazyka však byli přijati ke studiu již na podzim 1990. Od té doby katedra kontinuálně vzdělává budoucí učitele němčiny, a to jak pro druhý stupeň základní školy, tak i pro školy střední. Vedle toho katedra zajišťovala pro ostatní studenty fakulty výuku německého jazyka v rámci tzv. společného základu. Zpočátku tato neoborová výuka němčiny v rámci pracovního vytížení katedry převažovala, ovšem postupem doby neustále rostl význam výuky oborové.

Fáze extenzivního rozvoje

První necelé dvacetiletí existence katedry je možné do určité míry charakterizovat jako fázi extenzivního rozvoje. Po studiu německého jazyka byl v prvních letech po pádu komunistického režimu velký zájem, navíc státní politika vzdělanosti univerzity finančně pobízela k tomu, aby měly co nejvíce studentů. Výrazně pomaleji, ale přesto narůstal i počet členů katedry – zpočátku zejména o germanisty působící dosud na jiných pracovištích (např. doc. PhDr. Jaroslava Karlíčková, CSc., PhDr. Alena Kovaříková, od roku 1997 nová vedoucí KNJ, Mgr. Věra Krbůšková) a od počátku nového tisíciletí již také o své vlastní absolventy (Mgr. Michaela Voltrová, Mgr. Václav Salcman, Mgr. Eva Salcmanová, Mgr. Gabriela Egersdorfová, Mgr. Martin Šíp) či plzeňské absolventy germanistiky na jiných univerzitách (Mgr. Hana Menclová). Na okamžitou poptávku po aprobovaných učitelích německého jazyka reagovala katedra – vedle již zmíněných magisterských učitelských oborů – otevřením několika ročníků rozšiřujícího studia a především (na základě výnosu MŠMT) také jednooborového tříletého bakalářského studia pro učitele německého jazyka na 2. stupni základních škol. Tyto obory však neměly dlouhého trvání, neboť záhy byla legislativně ukotvena nutnost magisterského vzdělání učitelů na všech stupních škol. Za zmínku stojí i certifikátové studium německého jazyka pro studenty oboru Učitelství pro 1. stupeň základních škol, které souvisí s nástupem PhDr. Jarmily Wagnerové, CSc., přední odbornice na problematiku výuky čtení genetickou metodou, na KNJ.

Snad ještě důležitější než velká poptávka po studiu byla pro rozvoj katedry spolupráce s partnery ze zemí hovořících německy. V euforické atmosféře nově otevíraných hranic se uzavíraly nejrůznější formy spolupráce, zahrnující výměnné pobyty studentů, výuku německých a rakouských lektorů nebo zprostředkování nových a pro katedru finančně nedostupných publikací či vybavení. Němečtí a rakouští kolegové katedře zprostředkovávají tendence, metody i nároky moderní germanistické výuky na tamějších univerzitách.

Omezíme-li se v tomto stručném přehledu pouze na ty nejvýznamnější personální posily ze zahraničí, je třeba uvést nejprve Dr. Winfrieda Baumanna, který přišel na tehdejší Pedagogickou fakultu již v roce 1990. V roce 1993 se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně, ovšem pro obor ruština, na katedře pak působil do roku 1999. Systémovým krokem v tomto ohledu však bylo především zřízení lektorátů DAAD (Deutscher akademischer Austauschdienst) a OeK (Österreich Kooperation), resp. OeAD (Österreichischer Austauschdienst) při KNJ. Tyto instituce vysílají od 90. let 20. století na katedru vysokoškolsky vzdělané rodilé mluvčí, kteří jednak zajišťují propagaci a poradenství ohledně různých stipendijních nabídek, ale především se podílejí na výuce, projektové činnosti i vědecké profilaci katedry. Jedním z prvních byl hostující profesor DAAD, Prof. Dr. Reiner Neubert, jehož zaměření na německou literaturu pro děti a mládež bylo pro katedru velkým přínosem.

Zásadní význam pro rozvoj katedry měla spolupráce s katedrou germanistiky na Technické univerzitě v Chemnitz, zejména s Prof. Dr. Elke Mehnert. Již v roce 1996 KNJ ve spolupráci s katedrou českého jazyka a literatury uspořádala v Plzni mezinárodní konferenci Tradice a dnešek literárněvědné komparatistiky. Zatímco sekce A se věnovala spíše širší historické dimenzi komparatistiky, zejména česko-německým literárním vztahům, sekce B pod vedením Prof. Dr. Mehnert představila imagologii (včetně úvodní přednášky jednoho z hlavních zakladatelů tohoto směru komparatistiky, Prof. Dr. Hugo Dyserincka). Na tuto konferenci navázal v letech 1997–2005 cyklus česko-německých seminářů Gute Nachbarn – schlechte Nachbarn, pořádaný Prof. Dr. Mehnert za spoluúčasti KNJ na TU Chemnitz, který se stal pravidelným diskusním fórem germanistů, bohemistů, geografů, historiků či právníků z obou stran hranice. Specifikem těchto seminářů byla též aktivní účast studentů. Spolupráce s Prof. Dr. Mehnert nakonec dospěla k tomu, že se po své emeritaci na TU Chemnitz rozhodla v roce 2005 přejít na KNJ a pokračovat zde ve své pedagogické, vědecké i organizační práci.

V dubnu 2007 uspořádala katedra v jednacím sále Parkhotelu v Plzni mezinárodní konferenci s názvem Deutsch macht Schule – Pilsener Tagung zu Deutsch als Fremdsprache in Theorie und Praxis. Asi čtyři desítky přítomných germanistů převážně z českých univerzit i středních škol se věnovaly problematice cílových jazykových kompetencí na jednotlivých typech škol, novým metodickým přístupům ve výzkumu jazyka (zejména v oblasti stylistiky či textové lingvistiky). V červnu 2007 se katedra také podílela na organizaci mezinárodní konference Literatur für junge Leser, která se uskutečnila v Německé knihovně v Plzni. Katedra se kromě aktivní účasti prezentovala publikací konferenčního sborníku.

Na pozvání Prof. Dr. Mehnert přivítala KNJ v květnu 2007 poslance Spolkového sněmu SRN a zároveň radního Drážďan Jana Mückeho. Pro budoucnost katedry bylo toto setkání důležité hlavně proto, že založilo na několik následujících let tradici čtyřdenních exkurzí studentů a členů katedry do Berlína pod vedením Prof. Mehnert. Financování exkurze zajišťovala Nadace Friedricha Naumanna (Friedrich-Naumann-Stiftung für die Freiheit), vedle návštěvy Spolkového sněmu spojené s diskusí k aktuálním politickým tématům byla na programu i prohlídka města, hospitace v jedné z berlínských škol, zhlédnutí divadelního představení či návštěva památníku Bertolda Brechta. V závěru tohoto období došlo k zásadním změnám v oblasti výuky. Dosavadní čtyřleté magisterské studium na fakultě prošlo v důsledku tzv. boloňského procesu zásadní transformací. Od akademického roku 2007 byla zahájena výuka nově akreditovaného bakalářského studijního oboru Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání a navazujících magisterských oborů Učitelství německého jazyka pro základní školy a Učitelství německého jazyka pro střední školy. O rok později pak bylo akreditováno tzv. rozšiřující studium pro absolventy pedagogických oborů v rámci celoživotního vzdělávání. Druhou významnou změnu představovalo převedení neoborové výuky němčiny z KNJ na nově utvořený celouniverzitní Ústav jazykové přípravy v roce 2008. Práce katedry se od této chvíle koncentruje výlučně na přípravu svých vlastních absolventů, učitelů němčiny.

Fáze intenzivního rozvoje

Závěr prvního desetiletí 21. století přinesl zásadní změny pro celé české vysoké školství. Dosavadní důraz na co největší počet studentů se stal předmětem kritiky, neboť ve svém důsledku vedl k poklesu kvality vysokoškolského vzdělávání. Navíc se plně projevil demografický propad z 90. let 20. století. Počty přijatých studentů se tak začaly postupně snižovat, zároveň však vzrostly nároky na akreditaci studijních programů a oborů. Na tyto změněné podmínky reagovalo nové vedení katedry v čele s Mgr. Michaelou Voltrovou (od roku 2009) v prvé řadě vytvořením tří oborových sekcí v rámci katedry, které měly jednak povahu pracovních skupin, ale zároveň se jejich prostřednictvím jasně deklarovalo odborné zaměření jednotlivých pracovníků katedry (jazykověda, literatura, didaktika a reálie). Oproti předchozímu období začalo být dbáno na to, aby výuka jednotlivých členů katedry včetně vedení a oponování kvalifikačních prací byla v souladu s jejich odbornou specializací. Zcela nového rozměru dosáhla projektová činnost i vědecký výkon katedry. Obojí totiž představuje základní předpoklad pro jakoukoliv úspěšnou akreditaci a zároveň naprostou nutnost z hlediska financování katedry.

Tyto změny se odrážejí i v personálním složení pracoviště, které prochází určitou generační výměnou. Ze starší generace na katedře působí i nadále Prof. Elke Mehnert, v oblasti jazykovědy pak na částečný úvazek prof. Věra Höppnerová. Ze skupiny mladých absolventů katedry, kteří na ní našli počátkem tisíciletí i své profesní uplatnění, se někteří rozhodli odejít (Mgr. Egersdorfová, Mgr. Šíp), jiní naopak dosáhli doktorátu a tvoří dnes její jádro (Dr. phil. Michaela Voltrová, Mgr. Hana Menclová, Ph.D.). Mgr. Václav Salcman, Ph.D. upřednostnil akademickou kariéru na katedře tělesné a sportovní výchovy (od roku 2018 Centrum tělesné výchovy a sportu). Mgr. Eva Salcmanová po návratu z mateřské dovolené převzala výuku didaktiky po Mgr. Věře Krbůškové, která odešla – stejně jako PhDr. Jarmila Wagnerová, CSc. – do důchodu. V roce 2010 nastupuje na katedru historik PhDr. Jiří Stočes, Ph.D., díky němuž se obnovuje výuka dějiny německy mluvících zemí a především studium německé menšiny v západních Čechách, tak jak to bylo obvyklé v 90. letech 20. století díky doc. Maršíkovi a doc. Baumannovi. Jiří Stočes je publikačně činný a byl řešitelem či spoluřešitelem řady projektů (GAČR, NAKI, SGS apod.). Výraznou personální posilu představuje roku 2013 i příchod doc. PaedDr. Dany Pfeiferové, Ph.D. z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Tato specialistka na rakouskou moderní literaturu převzala literární předměty po PhDr. Aleně Kováříkové, která odešla do důchodu. Vedle respektované badatelské činnosti přináší doc. Pfeiferová katedře i své četné kontakty a v neposlední řadě je její zástupkyní v komisi pro hodnocení vědy i v oborové radě Národního akreditačního úřadu. Nejmladší pracovnicí katedry je od roku 2018 Mgr. et Mgr. Iva Motlíková, která by měla na katedře posílit oborovou didaktiku.

Jak již bylo zmíněno výše, důležitou a plně rovnocennou součástí katedry jsou oba zahraniční lektoři. Za DAAD jím byly v posledních deseti letech Dipl. ped. Dietmar Heinrich, Mgr. Julia Witmann (později provdána Průcha-Wittmann) a od roku 2018 nově Dr. phil. habil. Bernhard Chappuzeau. Zatímco těžiště práce prvních dvou ležela v didaktice němčiny a praktické organizaci různých exkurzí a workshopů, Dr. Chappuzeau je habilitovaný literární vědec, který se zabývá též interpretací filmových děl. Rakouští lektoři byli z hlediska svého oborového zaměření různorodější – Dr. Sandra Innerwinkler se věnovala jazykovědě, Dr. Clemens Tonsern literatuře a rovněž filmu a konečně Mag. Jürgen Ehrenmüller je oborově široce rozkročen od didaktiky, přes literaturu až po historii. Zejména poslední dva rakouští lektoři patří mezi horlivé organizátory různých akcí pro studenty, s nimiž navazují i zcela neformální vztahy (např. tzv. Stammtisch, Lange Nacht der kurzen Texte), ale i pro veřejnost (např. Österreich-Tage).

Rozebírat zde jednotlivé vědecké projekty a publikace nemá smysl, snad postačí konstatování, že katedra byla od roku 2012 vždy hodnocena z hlediska vědeckého výkonu jako jedna ze tří nejlepších na fakultě, teprve v roce 2015 spadla na pomyslnou čtvrtou příčku. Společným dílem většiny pracovníků katedry byly tři mezinárodní konference, organizované v tomto období. První z nich, nazvaná Gegen-Neben-Miteinander, se uskutečnila v roce 2010 v Plzni jako 9. setkání řady Gute Nachbarn – Schlechte Nachbarn. Konference i její sborník (editorky Lenka Adámková a Michaela Voltrová) byly dedikovány Prof. Dr. Mehnert k jejímu životnímu jubileu. V roce 2012 následovala konference Deutsch an der Grenze pořádaná katedrou v Centru Bavaria Bohemia v Schönsee. Sborník vyšel v roce 2016 péčí editorů Michaely Voltrové, Thomase Stahla a Clemense Tonserna. Konečně v květnu 2018 uspořádala katedra konferenci Svazu germanistů ČR s názvem Experimentierräume: Herausforderungen und Tendenzen, na kterou se přihlásilo 140 germanistů z 18 zemí celého světa. Během dvou dnů zaznělo více jak sto příspěvků (po třech úvodních plenárních přednáškách se jednání rozdělilo do šesti paralelních sekcí pokrývajících oblasti jazykovědy, literární vědy i didaktiky). Součástí programu byl i kulturní, společenský a poznávací doprovodný program, který přesahoval do dne před a po vlastním jednání a zahrnoval prohlídky města, pivovaru i Loosových interiérů, autorské čtení, společnou večeři a slavností raut. Množství přítomných osobností oboru a jejich pozitivní hodnocení konference dokládá, že katedra se v tuzemské i mezinárodní germanistice plně etablovala.

Upevnění partnerských vazeb se zahraničními univerzitami odráží také vyšší studentské mobility. Studentům fakulty (zdaleka nejen oborovým) umožňuje KNJ prostřednictvím svých smluv semestrální stipendijní pobyty v programu Erasmus na německých univerzitách v Chemnitz, Regensburgu, Münsteru a Flensburgu, v Rakousku na pedagogických vysokých školách v Klagenfurtu a v Grazu, a konečně v Itálii na univerzitě v Catanii. Další využívané možnosti studentské mobility představuje program Inter (dříve Free movers), v němž si přijímací univerzitu volí student sám. Zejména v posledních letech se každoročně konají dva až tři týdenní workshopy českých, německých (Regensburg) a zejména rakouských studentů (Graz, Vídeň). Tradiční exkurze Prof. Dr. Mehnert do Berlína nahrazují v poslední době podobně koncipované exkurze do Saska či do Regensburgu. Základem příjezdových mobilit studentů jsou pravidelná praktika německých a rakouských studentů o délce jeden až tři měsíce.

Stejně tak se úspěšně rozvíjejí mobility akademických pracovníků. Každý rok se na katedře uskuteční minimálně dvě přednášky či semináře pracovníků zahraničních univerzit, některé již pravidelně. Katedra také každý rok pořádá literární čtení současných německých a rakouských autorů, včetně takových osobností, jako byl např. v roce 2017 Friedrich Achleitner. Výjezdové mobility pracovníků katedry zahrnují především různé studijní pobyty, ale i zvané přednášky či účast na konferencích (kromě německy mluvících zemí též např. v USA, Francii, Itálii nebo Polsku). Důraz na kvalitní personální zajištění oboru, vědeckou práci a maximální kooperaci se zahraničím přinesl své plody při zatím poslední akreditaci, kterou fakulta prošla v roce 2016. Katedra německého jazyka tváří v tvář zvýšeným požadavkům obstála a jako jedna z pěti kateder fakulty obhájila i akreditaci studia Učitelství pro střední školu.

Katedra pedagogiky Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni je jednou z kateder, které prošly se svou mateřskou fakultou všemi peripetiemi uplynulých 60 let. Katedra pedagogiky trpělivě snášela všechny přesuny z místa na místo, všechny změny institucionálních forem. Byla původně odborným pracovištěm samostatné fakulty z padesátých let, poté pracovištěm pedagogického institutu i vyšší pedagogické školy z let šedesátých, načas dokonce rozdělena mezi Plzeň a Karlovy Vary. Přelom sedmdesátých a osmdesátých let pak katedra pedagogiky prožila sloučena s katedrou psychologie a primární pedagogiky do jediného pracoviště. Svou samostatnost plzeňská katedra znovu nabyla až po roce 1989. Ve všech těchto často málo přehledných variacích byla katedra pracovištěm s celofakultní, celoškolní působností. Jejími učebnami a přednáškovými síněmi procházela naprostá většina studentů fakulty. Na katedře pedagogiky (resp. oddělení pedagogiky) po celých uplynulých šedesát let získávali studenti a studentky nejen teoretické poznatky o metodách a formách výuky a výchovy, ale též si na přednáškách, v seminářích i v čase svých studentských praxí utvářeli svůj postoj k budoucí pedagogické práci, zde se rodilo jejich vědomí smyslu učitelské profese, zde nacházeli myšlenkovou oporu pro své postupy a svůj pedagogický styl. Rozvoj katedry pedagogiky po roce 1989 umožnil učitelům katedry věnovat se pedagogickým disciplínám v celé jejich šíři a pestrosti, což velmi dobře ukazují bohaté vědecké, pedagogické, humanitární i umělecké aktivity učitelů i studentů současné katedry pedagogiky. Dnes je katedra pedagogiky FPE ZČU pracovištěm s celouniverzitní působností, které se orientuje na vzdělávání a výzkum v nejširším spektru pedagogických a sociálních disciplín. V době vzniku samostatného vysokoškolského pracoviště pro přípravu učitelů v Plzni, nejdříve v rámci Pedagogické fakulty UK v Plzni, začínaly dle dochovaných pramenů pedagogika a psychologie pod jednou společnou katedrální střechou. Se vznikem samostatné Pedagogické fakulty v Plzni se obě katedry osamostatnily. Jak lze podle publikačních záznamů sledovat, stálým tématem vědeckého zájmu tehdejších učitelů katedry pedagogiky byly otázky regionálního vývoje škol a školských institucí, otázky teorie výchovy a v neposlední řadě také studium odkazu J. A. Komenského a reflektování konkrétního uplatňování jeho názorů v tehdejší pedagogické realitě. V roce 1962 se katedra pedagogiky přesunula z Veleslavínovy ulice na Klatovskou třídu. V období šedesátých let se práce katedry silně dotýkalo mnohé proměňování institucionálního rámce celé školy. Bezesporu významné bylo budování prvního samostatného vysokoškolského pracoviště v Karlových Varech, kam odešla část plzeňských kolegů. Po necelých šesti letech následovalo zrušení karlovarského institutu a návrat pedagogiky do Plzně. K dosavadním, na katedře pedagogiky tehdy zkoumaným otázkám, nově přibyla výrazná témata didaktická a též otázky spojené s organizováním a reflektováním pedagogické praxe studentů, kterou v té době katedra pedagogiky pro celou fakultu zajišťovala. Šedesátá léta jsou podle publikovaných ohlasů výrazně spojena s rozvojem spolupráce s partnerskými vysokými školami v sousedních socialistických státech, především v Německé demokratické republice. Normalizační tlaky 70. let postihly i katedru pedagogiky. Lze usuzovat, že právě kádrování a důsledná ideologická kontrola vedly k opětovnému sloučení kateder pedagogiky a psychologie v roce 1972. Významnou proměnou bylo odborné etablování primární pedagogiky na plzeňské fakultě v rámci nově vzniklé katedry 1. stupně základních škol (1976). Hlavní postavou pedagogických disciplín v sedmdesátých letech byl doc. PhDr. Jaroslav Mašek, CSc., který se také v roce 1977 stal proděkanem Pedagogické fakulty v Plzni. V roce 1986 se s již sloučenou katedrou pedagogiky a psychologie spojuje i katedra 1. stupně ZŠ. Pedagogové spojené katedry se v oblasti pedagogických disciplín podílejí na aplikaci nové školské a vzdělávací politiky. Reflektují ve svých studiích vliv nového školského zákona a také nových postupů při výuce (počáteční čtení, didaktika). Sloučenou katedru vedl v tomto období doc. Josef Ernest. Významnou roli pro rozvoj školství v Západočeském kraji sehrávala v sedmdesátých a osmdesátých letech také dálková forma studia především pro učitele 1. stupně. S koncem 80. let se i ve výuce pedagogiky projevuje rostoucí napětí mezi realitou a povolenými teoriemi. Také v předmětech katedry pedagogiky studenti o těchto rozporech zaujatě diskutují. Listopad 1989 přináší na katedru bouřlivé personální i odborné změny. Otevřený prostor nastupující demokracie umožnil opět etablování samostatné katedry pedagogiky (1990), ale také vznik nových dílčích pracovišť uvnitř katedry. Díky pestrému odbornému zacílení se ve prospěch celé fakulty podařilo postupně akreditovat nové obory. Bezesporu nejvýznamnějším krokem v tomto směru bylo v roce 1994 zřízení oddělení speciální pedagogiky, za jehož prací od počátku stála dnešní vedoucí katedry pedagogiky doc. PaedDr. Marie Kocurová, Ph.D., a tehdejší vedoucí katedry doc. PhDr. Milan Kantor, CSc. Orientace na disciplíny speciální pedagogiky a později též na sociální práci vedla k tomu, že právě v oboru sociální práce (ve spolupráci s doc. PhDr. Oldřichem Matouškem) bylo akreditováno jak bakalářské (v roce 1992 nejdříve čtyřleté studium v dálkové formě a od roku 1996 ve formě prezenční tříleté studium), tak i následně (od roku 2003) navazující magisterské studium. Důležitým impulsem pro katedru pedagogiky bylo akreditování bakalářského studia předškolní pedagogiky v roce 1998. Nově akreditované obory si během krátké doby získaly velký zájem ze strany studentů. Důležitým projevem proměny české školy nejen v západních Čechách, na němž měla katedra pedagogiky významný podíl, byla implementace projektu Začít spolu do škol v Plzni a západočeském regionu. Těsná spolupráce se Sorosovou nadací Open society fund nabídla učitelům katedry (významně se na projektu podílela PhDr. Eva Lukavská, Ph.D.) setkání s aktuálními podobami alternativních přístupů ve výuce, ale také spolu se studenty bylo možno jejich realizaci sledovat a rovněž se na ní přímo podílet (ZŠ v Černicích, 1. ZŠ Bolevecká v Plzni). Tato práce a její výsledky přinesly katedře velmi dobré ohlasy v kontextu celé české pedagogiky. Hledání a následné studium nových postupů ve vyučování i mimoškolní výchově bylo podnětem pro vytvoření Ateliéru dramatické výchovy při katedře pedagogiky. Katedra pedagogiky se postupně stala i významným centrem dalšího vzdělávání učitelů a pedagogických pracovníků především ze západních a jižních Čech. Tyto programy realizovala katedra pedagogiky jak v univerzitních projektech, tak ve spolupráci s tehdejším Pedagogickým centrem či jinými vzdělávacími institucemi. Odborné univerzitní pracoviště v oboru pedagogiky, didaktiky, speciální pedagogiky a sociální práce, kterým se postupně v rámci nově vzniklé Západočeské univerzity v Plzni katedra pedagogiky stala, úspěšně spolupracovalo v devadesátých letech také s řadou významných institucí a organizací ve městě Plzni i v Plzeňském a Karlovarském kraji (mateřské, základní a střední školy, dětské domovy a ústavy sociální péče, centra volného času, zdravotnická zařízení, zařízení Charity, Diakonie, plzeňské pracoviště Člověka v tísni atd.). Jednou z takových akcí byl počátek spoluorganizování fakultní účasti, propagace a studentské spolupráce na každoročním benefičním Běhu Terryho Foxe, za katedru pedagogiky zde pravidelně sehrávala významnou roli PhDr. Daniela Janečková, Ph.D.

Otevřený prostor nabídnutý rozvojem demokratické společnosti využili učitelé katedry nejen k vlastnímu nezávislému bádání, ale také k vy tváření a prohlubování mezinárodní spolupráce s podobně zaměřenými školami v Rakousku (Vídeň), Německu (Deggendorf, Regensburg, Würzburg), Velké Británii (Londýn), Itálii (Miláno), USA (Washington, New York). Partnerské kontakty v rámci projektu Erasmus s následnými výměnami studentů a vyučujících završila plzeňská katedra pedagogiky uzavřením partnerské smlouvy s katedrou sociální pedagogiky Univerzity Rotterdam v Nizozemsku. Do nového milénia vstoupila katedra pedagogiky jako sebevědomá a silná instituce s řadou nových plánů a vizí. Dnešní odborná činnost katedry se plně orientuje na zkoumání a dokumentování současných tendencí transformace školství a vzdělávání, ale i sociální práce a sociální péče. Klíčovou rolí katedry je výuka v rámci programů učitelské přípravy. Pedagogické disciplíny vyučované pracovníky katedry pokrývají celou šíři pedagogického myšlení a jsou směřovány především do pregraduálního studia pedagogických oborů: Učitelství pro mateřské školy (bakalářské studium), Učitelství pro 1. stupeň ZŠ, Učitelství pro 2. stupeň ZŠ a Učitelství pro střední školy (obory magisterského studia), dále do nově strukturovaných bakalářských oborů a navazujícího magisterského studia Programu Učitelství pro ZŠ a SŠ. V pregraduální přípravě katedra zajišťuje také vzdělávání v bakalářském a navazujícím magisterském studiu sociální práce, jehož je přímým garantem. V rámci rozšíření studijní nabídky posk y tuje katedra pedagogik y studentům prezenčního studia možnost absolvovat dva specializační certifikátové programy: Dramatická výchova a Speciální pedagogika. Svými disciplínami se katedra pedagogiky významně podílí na certifikátovém programu: Doplňující pedagogické studium pro učitele odborných předmětů. Katedra pedagogiky se v rámci svého poslání také významně podílí na programech celoživotního vzdělávání především pro pedagogické pracovníky z celého západočeského regionu. Učitelé katedry vystupují jako odborní garanti v postgraduálních programech rozšiřujícího nebo specializačního studia: Studium v oblasti pedagogických věd se zaměřením na speciální pedagogiku (Speciální pedagogika pro učitele ZŠ a SŠ, Speciální pedagogika pro učitele MŠ a vychovatele), Studium pro výchovné poradce, Studium k výkonu specializovaných činností – metodik prevence sociálně patologických jevů a také Studium v oblasti pedagogických věd se zaměřením vychovatele a pedagogy volného času. Podobně katedra pedagogiky garantuje rozšiřující studium v oblasti pedagogických věd se zaměřením na vychovatele a pedagogy volného času: Studium k výkonu specializovaných činností – specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy, Studium k výkonu specializovaných činností – tvorba a následná koordinace školních vzdělávacích programů a vzdělávacích programů vyšších odborných škol. Dále se pracovníci katedry podílí na výuce pedagogických disciplín v rámci Studia v oblasti pedagogických věd se zaměřením na učitele odborných předmětů, praktického vyučování a učitele odborného výcviku. Tyto programy jsou zájemcům nabízeny v rámci projektů celoživotního vzdělávání na FPE ZČU v Plzni. Katedra pedagogiky se rovněž významně podílí na celoživotním vzdělávání pracovníků v sociálních službách se zaměřením na přímou obslužnou péči, kterou garantuje a organizuje Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež ve Zbůchu. Výzkumné záměry katedry pedagogiky vycházejí především z potřeb probíhající transformace školství v západočeském regionu. Odborní pracovníci katedry se zabývají analýzou transformačních procesů v regionu, stejně tak uplatněním absolventů FPE ZČU, úrovní jejich pedagogických kompetencí, výzkumu nových možností učitelské přípravy. Významným tématem odborné práce na katedře pedagogiky je dokumentování různých podob aplikace alternativních postupů ve výchově a vzdělávání a jejich zpětná analýza. Nezanedbatelnou měrou se katedra pedagogiky podílí na procesu zavádění nových rámcových vzdělávacích programů pro základní a střední vzdělávání. Pracovníci katedry rozvíjejí cíleně i projekty směřované do oblasti předškolní a mimoškolní výchovy, vysokoškolské didaktiky, ale i personálního rozvoje pracovníků univerzity. Ve speciální pedagogice, která je významným zájmovým prostorem katedry, učitelé navazují na úspěšnou tradici výzkumu specifických poruch učení, věnují se též otázkám integrace zdravotně postižených žáků do běžných tříd, ale i podpoře handicapovaných studentů na ZČU. Katedra pedagogiky se podílí rovněž na základě výzvy města Plzně na mapování a analýze vybraných sociálně patologických jevů, na výzkumu stavu plzeňské mládeže i na realizaci řady integračních projektů. Uvedené výzkumné úkoly jsou realizovány v rámci doktorského a postdoktorského studia pracovníků katedry, projektů FRVŠ MŠMT ČR, rezortních výzkumů MŠMT ČR, Evropských strukturálních fondů (ESF), fakultních a univerzitních grantů i výzkumných úkolů Magistrátu města Plzně. Pracovníci katedry pedagogiky jsou členy řady významných odborných organizací a asociací (Česká asociace pedagogického výzkumu, Společnost přátel angažovaného učení, Asociace poradenských pracovníků ve školství, Česká logopedické společnost, Sdružení pro tvořivou dramatiku, Českomoravská psychologická společnost atd.), pracují v redakčních radách oborových časopisů. Svou odbornost uplatňují také v odborných komisích samosprávy města Plzně a Plzeňského kraje, ale i na dalších místech regionu (např. PhDr. Dagmar Čábalová, Ph.D., se podílí na činnosti Rady kraje pro rozvoj lidských zdrojů, MgA., Mgr. Roman Černík je členem odborné rady pro alternativní divadlo a odborné rady pro neprofesionální umělecké aktivity Ministerstva kultury ČR).

Za poslední dekádu došlo k výraznému posílení odborného týmu i na katedře pedagogiky. Tým posílili dva profesoři: prof. PhDr. Ing. Lenka Hajerová Müllerová, Ph.D., MPH (obecná pedagogika a didaktika) a prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc., dr. h. c. (obecná pedagogika). Mezi habilitované pracovníky katedry pedagogiky dále patří doc. PaedDr. Ladislav Podroužek, Ph.D. (didaktika primárního vzdělávání a didaktika přírodovědy), doc. PaedDr. Marie Kocurová, Ph.D., která vedla katedru až do roku 2011 a doc. PhDr. Jan Šiška, Ph.D. (oba speciální pedagogika). Významnou osobností katedry pedagogiky je nyní doc. PaedDr. Jan Slavík, CSc., který se zaměřuje na transdisciplinární didaktiku. V habilitačním řízení je nyní Mgr. et MgA. Roman Černík. V letech 2016 a 2017 získalo Ph.D. titul 5 odborných asistentů katedry pedagogiky.

Změny se dotkly i vedení katedry. PhDr. Dagmar Šafránková (Čábalová), Ph.D. byla pověřena vedením katedry v letech 2011–2017. Od 1. 9. 2017 se stal novým vedoucím katedry Mgr. Milan Podpera,Ph.D. Během poslední dekády byl inovován i studijní program společného základu pedagogicko-psychologických disciplín. Významně byl posílen podíl didaktiky a speciální pedagogiky, kdy propedeutika těchto disciplín byla zařazena již do bakalářského stupně studia. Za nejvýznamnější považujeme zařazení povinných předmětů Základy reflexe a hodnocení kvality výuky a náslechová praxe, oba garantované a vedené doc. PaedDr. Janem Slavíkem, CSc. Na vedení seminářů u obou zmiňovaných předmětů se podílí obecní a oboroví didaktici všech kateder.

Významný posun zaznamenala katedra pedagogiky i v oblasti mezinárodních vztahů a spolupráce. Od listopadu 2013 se KPG stala partnerskou institucí univerzitám v Seville a v Kentu, dále pak spolupracuje s The State University of Applied Sciences in Plock (Faculty of Humanities and Social Sciences) aj. Dále katedra v tvůrčí, pedagogické, vědecké i projektové činnosti spolupracuje nejen s univerzitami v ČR (např. s UK Praha, UP Olomouc, UJEP Ústí nad Labem, OU v Ostravě, apod.), ale i v SR (např. UMB Banská Bystrica, PU v Prešově, FF UPJŠ v Košicích, Katolícka univerzita v Ružomberku, aj.). V projektové činnosti se katedra kromě projektů vyhlášených MŠMT zapojuje do ESF projektů, zahraničních projektů, např. Norské fondy, Progress apod.

Za katedru pedagogiky (KPG) se zahraničních stáží zúčastnilo v uplynulých 5-ti letech celkem 7 akademických pracovníků, a to převážně v rámci programu Erasmus+. Jednalo se především o studijní stáže a výukové pobyty nebo aktivní účasti na mezinárodních konferencích.

Členové katedry se spolu se studenty pravidelně účastní různých dobrovolnických aktivit. Mezi nejvýznamnější akce patří Sbírka Pomozte dětem – Pomáháme s kuřetem. PhDr. Josef Slowík, Ph.D. z katedry pedagogiky je jejím celostátním ambasadorem.

Významnou roli pro sdílení zkušeností a podporu rozvoje pedagogické, vědecké a výzkumné činnosti představují pro katedru pedagogiky odborné konference a zapojení v projektové činnosti. Každoročně se členové katedry pedagogiky účastní konferencí ČAPV – České asociace pedagogického výzkumu a ČPDS – České pedagogické společnosti. Katedra pedagogiky Fakulty pedagogické ZČU v Plzni pod záštitou děkanky doc. PaedDr. Jany Coufalové, CSc. a náměstkyně primátora města Plzně pro oblast školství a sociálních věcí Bc. Evy Herinkové měla tu čest ve dnech 16. – 18. 9. 2015 uspořádat již 23. ročník výroční konference ČAPV – České asociace pedagogického výzkumu s tématem Etické a sociální aspekty v oblasti vzdělávání a pedagogickém výzkumu.

Další významnou oblastí, kde lze rozvíjet a zkvalitňovat interdisciplinární spolupráci mezi oborovými katedrami navzájem spolu s odborníky z katedry pedagogiky a katedry psychologie s cílem podporovat učitelskou profilaci studia je realizace a zapojení katedry do řešení projektů. Za nejvýznamnější projekty realizované na KPG za podpory MŠMT považujeme projekty Zvyšování kvality pregraduálního vzdělávání na Fakultě pedagogické ZČU v Plzni (CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_038/0006677), projekt Mateřské školy jako centra kolegiální podpory v oblastech zaměřených na individualizaci vzdělávání a rozvoj kreativity (CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_010/0000511) a projekt Cesty k inkluzi (CZ.02.3.61/0.0/0.0/15_007/0000166). Projekt Zvyšování kvality pregraduálního vzdělávání na Fakultě pedagogické ZČU v Plzni (CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_038/0006677) je primárně zaměřen na inovace systému pedagogických praxí studentů na všech typech a stupních škol a posílení jejich reflektivní složky. Do projektu jsou zapojeni i učitelé škol jako mentoři praxí a postupně je vytvářena síť expertních fakultních škol, které pomáhají našim studentům v jejich přípravě na profesi učitele. Projekt probíhá v letech 2017– 2020. Hlavním zaměřením projektu Cesty k inkluzi (CZ.02.3.61/0.0/0.0/15_007/0000166) je metodická podpora inkluze na ZŠ v Plzeňském kraji, zapojených v projektu, a podpora pregraduální přípravy studentů učitelství na oblast inkluzivního vzdělávání. Projekt probíhá od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2019. Klíčovou oblastí projektu Mateřské školy jako centra kolegiální podpory v oblastech zaměřených na individualizaci vzdělávání a rozvoj kreativity (CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_010/0000511), s realizací od 15. 3. 2017 do 14. 3. 2020 je zaměření na individuální potřeby dětí, individuální přístup ve vzdělávání. Projekt obsahově navazuje na předcházející projekty KPG v této oblasti Obsah, metody a formy polytechnické výchovy v mateřských školách (CZ.1.07/1.3.00/48.0033), v trvání od 1. 6. 2014 – 30. 6. 2015, a projekt Studium učitelství pro MŠ jako dialog praxe s teorií (CZ.1.07/2.2.00/18.0022) realizovaném od 1. 3. 2011 do 28. 2. 2014. I na půdě fakulty a univerzity se katedra snaží zapojit do podpory našich studentů a pomoci jim překonávat možné bariéry. Na tyto oblasti reagoval v roce 2007 a 2008 projekt Integrace handicapovaných studentů na ZČU v Plzni a projekt Redukce bariér při získávání učitelské praxe.

Katedra psychologie FPE je specializovaným pracovištěm Západočeské univerzity v Plzni od 1. 7. 1990. Součástí samostatné Pedagogické fakulty byla už od jejího vzniku v r. 1948 buď jako oddělení, nebo jako samostatná katedra. Organizačně, odborně a personálně navazuje na tradici 60. let minulého století založenou doc. PhDr. Miroslavem Šteklem, CSc. a doc. PaedDr. et PhDr. Jaroslavem Maškem, CSc., kteří vytvořili odborné pracoviště s regionální působností. Doc. PhDr. Miroslav Štekl, CSc. přišel 1. 9. 1959 jako zkušený psycholog ze speciální školy při Psychiatrické klinice v Plzni, kde zastával místo ředitele. Ze Střední pedagogické školy v Chebu přešel dne 1. 9. 1962 doc. PaedDr. et PhDr. Jaroslav Mašek, CSc., velmi schopný a kultivovaný člověk, vynikající manažer. Své schopnosti uplatňoval jako vedoucí katedry pedagogiky a psychologie od r. 1975 až do r. 1977, kdy se stal proděkanem. Díky rostoucí spolupráci s FF UK v Praze nastoupila po ukončení studia na katedru pedagogiky a psychologie FPE v Plzni 1. 9. 1969 PhDr. Miloslava Hříchová, CSc., která svým odborným zaměřením zajišťovala kontinuitu v další kooperaci mezi oběma pracovišti. Dne 1. 10. 1971 se na základě konkurzu stala členkou katedry doc. PhDr. Marie Hošková, CSc. Ze svého bývalého pracoviště na LF UK si přinesla vysoké nároky na obsah i formu přednášek ze sociální psychologie. V kádru stálých pracovníků byl PhDr. Miroslav Vojáček, erudovaný psycholog, moudrý a laskavý člověk, ochotný podělit se o své znalosti. Jeho nucený odchod z fakulty v roce 1972 rozhodně pracovišti neprospěl. Oporou oddělení psychologie byla také PhDr. Libuše Šmídová, CSc., energická, vzdělaná psycholožka a výborná přednášející, která odešla z oddělení z rodinných důvodů v polovině 70. let. Promyšlená koncepce oddělení, realizovaná doc. PaedDr. et PhDr. Jaroslavem Maškem, CSc., vedla k ustálení kádru pracovníků a jejich odbornému vyhranění. Oddělení zajišťovalo přednášky ze základních psychologických disciplín v rámci společného základu učitelského studia a množství odborných akcí pro učitele i pro laickou veřejnost. Díky úzkým kontaktům s katedrami psychologie a pedagogiky FF UK v Praze se podařilo stabilizovat na pracovišti kádr kmenových pracovníků z absolventů jednooborového a dvouoborového studia psychologie, kteří přišli buď přímo po absolutoriu, nebo z klinické a pedagogické praxe. FF UK v Praze a posléze i PF UK v Praze zůstaly pro katedru psychologie Pedagogické fakulty v Plzni důležitým školicím a učitelským zázemím, odkud se rekrutovali externí učitelé katedry a konzultanti rigorózních a doktorských prací. V letech 1973–1977 se výrazně zvýšil počet přednášejících v oboru psychologie. Dne 1. 2. 1973 nastoupila na katedru pedagogiky-psychologie doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc., která obohatila katedru o své zkušenosti z praxe psycholožky Dětské psychiatrické ambulance FN v Plzni. V únoru r. 1975 přišla na katedru z učitelské praxe PhDr. Božena Jiřincová. Po svém příchodu zahájila externí studium na FF UK, které s úspěchem dokončila. Z FF UK Praha přišla 1. 9. 1976 PhDr. Alexandra Aišmanová a zajistila tak kontinuitu v další spolupráci s filozofickou fakultou UK. Od roku 1976 pracovali psychologové na dvou katedrách: pedagogiky-psychologie, kterou vedl doc. V. Procházka, a katedry 1. st. ZŠ pod vedením J. Vinšálka. Dne 1. 9. 1977 převzal vedení katedry pedagogiky-psychologie doc. PhDr. Miroslav Štekl, CSc.

V tomto roce přestoupila z PeF UJEP v Ústí nad Labem PhDr. Lenka Novotná, která výuku psychologické teorie obohatila o své několikaleté zkušenosti z praxe mateřské, základní, ale i vysoké školy. Toto období znamená ještě větší prohloubení spolupráce s FF UK Praha, což umožnilo mladým pracovníkům dosáhnout akademického titulu PhDr., někteří z nich vstoupili i do externí vědecké přípravy. Během uvedených let se podařilo vytvořit ucelenou koncepci studia psychologie posluchačů oboru Učitelství pro 1. st. ZŠ a zároveň byl propracován obsah studia psychologie pro studující programů Učitelství pro ZŠ. V roce 1980 se musela katedra navždy rozloučit s doc. PaedDr. et PhDr. Jaroslavem Maškem, CSc., který vážně onemocněl a 13. 3. 1981 zemřel. Od 1. 9. 1980 se stal členem katedry absolvent FF UK Praha doc. PhDr. Pavel Prunner, CSc., který se významnou měrou zasloužil o novou koncepci přijímacího řízení na FPE. Nedlouho po jeho nástupu přešla 1. 10. 1983 z poradenských psychologických služeb na katedru PhDr. Alena Szachtová, jejíž přínos spočíval především v přenosu zkušeností z pedagogicko-psychologického poradenství do výuky pedagogické psychologie. V březnu 1986 byla katedra pedagogiky-psychologie spojena s katedrou 1. st. ZŠ a pedagogickou praxí pod vedením doc. J. Ernesta. Důchodového věku dosáhl 1. 9. 1987 také doc. PhDr. Miroslav Štekl, CSc. Jeho spolupráce s katedrou psychologie však přetrvávala ještě několik let. V roce 1987 byla katedra posílena o dalšího člena, kterým se stal PhDr. Václav Holeček, Ph.D., do té doby středoškolský profesor na gymnáziu a střední pedagogické škole ve Stříbře. Jeho odbornost, kolegiálnost a systematičnost ho předurčily k v ýkonu funkce tajemníka katedry, kterou vykonával až do roku 2008. Dne 1. 7. 1990 vznikla samostatná katedra psychologie, do jejíhož čela byla jmenována doc. PhDr. Marie Hošková, CSc. Pod jejím vedením byla vytvořena koncepce odborného vysokoškolského pracoviště s návazností na celouniverzitní působnost. Po jejím odchodu do důchodu v roce 1992 byla na základě konkurzu jmenována do funkce vedoucí katedry psychologie doc. PhDr. Jana Miňhová, CSc. Za jejího vedení katedra psychologie společně s katedrou pedagogiky připravila k akreditaci bakalářský studijní obor Sociální práce. Po úspěšné akreditaci převzala záštitu nad jeho realizací katedra pedagogiky. Současně začala katedra psychologie pod vedením doc. Miňhové připravovat k akreditaci studijní obory Učitelství psychologie a Učitelství rodinné výchovy v rámci studijního programu Učitelství pro SŠ. V roce 1996 byla zahájena výuka obou těchto oborů a v roce 2001 promovali první absolventi. Po zvolení doc. PhDr. Jany Miňhové, CSc. děkankou FPE v roce 2001 vykonávala až do října 2007 funkci vedoucí katedry PhDr. Miloslava Hříchová, CSc. Po roce 1990 se působnost katedry psychologie rozšířila na celou Západočeskou univerzitu v Plzni. Učitelé se podíleli na psychologické přípravě studentů technických fakult v rámci certifikátového studia a na výuce na Fakultě právnické a Fakultě humanitních studií. Současně členové katedry psychologie spolupracovali na přípravě a realizaci projektů Ústavu celoživotního vzdělávání ZČU. Účastnili se na přípravě bakalářských studijních programů, především Učitelství mateřských škol. Nedílnou součástí činnosti katedry psychologie bylo psychologické poradenství, které vzniklo v rámci projektu FRVŠ v roce 1993 a 1994. V roce 1994 členové katedry v rámci projektu FRVŠ realizovali funkční vzdělávání ředitelů škol, které mělo velký ohlas ve školství západočeského regionu. Velkého úspěchu dosáhla katedra v roce 1996, kdy jako jedna z mála kateder pedagogických fakult v ČR získala akreditaci v oboru Učitelství psychologie pro SŠ. Od té doby prošlo toto studium úspěšně dvěma akreditacemi a na FPE ZČU v Plzni patří k oborům, o něž je každoročně největší zájem z řad uchazečů. V roce 1996 byli přijati první studenti a dnes už má katedra své první absolventy, kteří se dobře uplatnili nejenom ve středním školství, ale i v personalistice a v poradenských službách. Koncepce studia vychází ze studijních plánů a obsahu univerzitních studií psychologie. Integruje zároveň učitelskou praxi, didaktiku psychologie, pedagogickou psychologii, diagnostiku s výcviky vedení skupin, problematiku komunikace, sebepoznání, seberegulace apod. Díky ojedinělému postavení katedry psychologie na univerzitě se v regionu od roku 1990 postupně prohlubovala spolupráce s regionálními institucemi, a to jak v oblasti školství, tak v oblasti managementu a leadershipu různých podniků a firem. Významná je též dlouhodobá spolupráce pracovníků katedry s regionální odbočkou Českomoravské psychologické společnosti, zejména se sekcí Psychologie zdraví, a také se společností Plánované rodičovství a sexuální výchova. Užší spolupráce katedry psychologie se zahraničím se datuje od roku 1990. Blízkost německých hranic a jazykové kompetence pracovníků katedry umožnily úzkou spolupráci se Sociální akademií v Deggendorfu. Díky ní se mohl jeden z pracovníků zúčastňovat odborných seminářů s mezinárodní účastí a s nimi spojených výcviků a workshopů, které se pravidelně opakovaly každé léto až do roku 1995 na různých místech Německa, vždy pod patronací Nadace H. Seidela se sídlem v Mnichově. Stejná nadace umožnila konat v roce 1993 seminář s praktickým výcvikem pro učitelky mateřských škol západočeského kraje. Společně se ho účastnili němečtí a čeští lektoři z řad pracovníků katedry, kteří seminář organizovali. Třídenní seminář nesl název Evropanství začíná už v mateřské škole a konal se na Karlštejně. Konkrétního rozměru nabyla spolupráce s německými kolegy ve studijním plánu oboru Učitelství psychologie pro SŠ. Blokovou výuku v úvodu do psychoanalýzy zajišťoval H. Höffken, Ph.D., psycholožka z Poradny pro dítě a rodinu ve Freissingu u Mnichova. V rámci týdenního semináře německých středoškolských profesorů konaného v Teplé u Mariánských Lázní v roce 1995 informoval pracovník katedry posluchače o koncepci psychologické přípravy v rámci učitelského vzdělávání na plzeňské Fakultě pedagogické. Pracovníci katedry byli v devadesátých letech hosty základní školy ve Vohenstrausu. Zde mohli sledovat činnost uvádějících i řadových učitelů přímo v praxi. Díky osobním kontaktům se realizovala stáž jednoho člena katedry ve speciální škole pro děti s pohybovými a mentálními vadami ve městě Karlsbad v Badensku – Würthenbersku. V roce 2000 získala katedra spolupracovníka z Kay Teacher´s College, Be´er Sheva v Izraeli, R. Theina Ph.D, který pracoval jako školní psycholog s etnickými menšinami. Díky jeho dvěma zasvěceným přednáškám se posluchači učitelství psychologie mohli seznámit se specifikou této práce. O půlroční stáž na katedře psychologie FPE ZČU požádala L. Koppes, Ph.D., z katedry psychologie Eastern Kentucky Universit y. Stáž se dík y Fulbrightově nadaci uskutečnila v letním semestru školního roku 2003–2004. Pracovníci katedry psychologie byli v roce 2002 pozváni Helsinským výborem Švýcarska k účasti na týdenním semináři věnovaném školství, který se konal ve Wintherthuru. Katedra psychologie FPE ZČU udržovala od roku 2000 odborné kontakty s katedrou společenských věd z Přírodovědecké fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košicích, s katedrou psychologie Univerzity Mateja Bela v Bánské Bystrici. Tyto kontakty jsou pochopitelně nadále prohlubovány.

V nedávné době dosahují významných úspěchů zejména mladší členové katedry. Mgr. Dana Buršíková (Brabcová), Ph.D. je spoluřešitelka projektu GAČR16-02453Y, Dítě s epilepsií v prostředí školy: vývoj adekvátního strukturálního modelu, realizace 2016–2018. Její publikační činnost obsahuje celkem 27 publikací, z toho 14 publikací indexovaných v databázích Web of Science či Scopus. Za svou publikační činnost v oblasti epileptologie na mezinárodní úrovni byla oceněna cenou Jana Marca Marciho. K významným úspěchům absolventů KPS posledních let lze jistě přiřadit práci Mgr.et Mgr. Ivany Smítkové, jež absolvovala Fakultu pedagogickou v Plzni (obor učitelství psychologie pro střední školy) a Univerzitu Karlovu, Filozofickou fakultu v Praze (diplom), kde za diplomovou práci s názvem "Dvojí výjimečnost v pedagogicko-psychologické praxi" obdržela Cenu profesora Zdeňka Matějčka . Je spoluzakladatelkou a dlouholetou předsedkyní Akademie nadání, z.s., která se zaměřuje na diagnostiku, dlouhodobou péči a poradenství pro nadané děti s handicapem . Provozuje vlastní praxi, jako psycholog pomáhá na základních školách v Plzni a okolí s řešením problémů nadaných a dvakrát výjimečných dětí.

Katedra ruského a francouzského jazyka vznikla v lednu 1991 rozdělením katedry cizích jazyků a literatur na jednotlivé jazykové katedry (katedru anglického jazyka, katedru německého jazyka, katedru ruského a francouzského jazyka). Učitelské studium ruského jazyka bylo však zahájeno hned po založení fakulty a zajišťoval je seminář pro ruský jazyk a literaturu vedený A. V. Kamněvem (1949–1959). Po zřízení kateder v roce 1951 se seminář stal oddělením katedry filologie, kterou postupně vedli češtináři doc. PhDr. Vladimír Štěpánek, CSc., doc. PhDr. Jaromír Spal, CSc. a doc. PhDr. Miloslav Šváb, CSc. V roce 1963 byla katedra filologie rozdělena na dvě samostatné katedry: katedru českého a slovenského jazyka a literatury a katedru filologie, která zajišťovala učitelské studium ruského jazyka a později také německého jazyka v interním studiu a také angličtiny a francouzštiny v dálkovém studiu. Od roku 1968 dostala katedra přesnější název: katedra cizích jazyků a literatur. Po jejím prvním vedoucím prom. fil. F. Havelkovi (1963–1968) katedru postupně vedli PhDr. B. Česal, CSc. (1968–1970), prom. fil. M. Urbanová (1970–1976), doc. PhDr. A. Vinšálek, CSc. (1976–1980), Mgr. J. Frouz (1980–1985). V roce 1985 vznikla znovu katedra filologie zahrnující český jazyk a literaturu, ruský, anglický a německý jazyk). Vedoucím se stal doc. PhDr. K. Maršík, CSc. V lednu 1991 byla po zavedení či rozšíření učitelského studia anglického, francouzského a německého jazyka katedra rozdělena na samostatné oborové katedry a vznikla katedra ruského a francouzského jazyka, jejíž vedoucí byla jmenována PhDr. E. Vyčichlová, CSc. V prvním období (1949–1963) charakterizovaném častými změnami koncepce vysokoškolské přípravy učitelů a názvů fakulty (pedagogická fakulta, vyšší pedagogická škola, pedagogický institut a znovu pedagogická fakulta) zajišťovalo oddělení ruského jazyka přípravu kvalifikovaných učitelů ruštiny nejen v interním studiu, ale rovněž ve značném rozsahu v dálkovém studiu ve střediscích v Plzni, Chebu a v Karlových Varech. Učitelé ruštiny zajišťovali výuku několika disciplín a vedle pedagogické činnosti se museli věnovat především přípravě studijních materiálů. Za druhé období lze považovat léta 1963–1970, kdy byly vytvářeny podstatně příznivější podmínky pro studium jak z hlediska délky studia, tak i z hlediska studijní literatury a možností většího kontaktu vyučujících i studentů s ruským jazykovým prostředím a s rodilými ruskými mluvčími (studijní pobyty, působení ruských lektorů na fakultě). Pro období normalizace, na jejímž počátku museli katedru opustit všichni učitelé, kteří zde učili 15 až 20 let, byl příznačný na jedné straně intenzívní ideologický tlak na veškerou pedagogickou činnost na fakultě, na druhé straně vytváření mnohem lepších podmínek pro rozvoj jazykových znalostí a poznání sovětské reality (jednosemestrové studium v SSSR, stáže, zájezdy, působení ruských lektorů na katedře). Pověření pedagogických fakult přípravou učitelů i pro střední školy zvyšovalo nároky na práci katedry. Po roce 1990 se v souvislosti s podstatnou změnou postavení ruštiny v našich školách výrazně sní žil počet studentů, ale ruský jazyk, jehož znalost v přiměřené míře je a bude i pro naši republiku trvale nezbytná, zůstal na fakultě stále aprobačním předmětem. Učitelské studium francouzského jazyka bylo zahájeno již v roce 1964, kdy ke studiu učitelství francouzštiny na 1. a 2. stupni bylo přijato 10 studentů, kteří absolvovali v roce 1968 (vyučovaly Mgr. L. Pechmanová, Mgr. Jindrová a Mgr. Koubková). V září 1990 za velkého pochopení a pomoci francouzského velvyslanectví, konkrétně za přímé účasti ředitele C. C. L. E. Jeana-Yvese de Longueau, bylo studium učitelství francouzského jazyka po mnoha letech obnoveno. Výuku nejprve v rozšiřujícím studiu, od září 1991 ve čtyřletém magisterském studiu a od akademického roku 1994 –1995 též v jednooborovém bakalářském studiu zajišťovalo oddělení francouzského jazyka. O jeho založení i personální obsazení se zasloužila první vedoucí oddělení PhDr. Jarmila Jelenová. V roce 2006 vznikl bakalářský obor Francouzský jazyk se zaměřením na vzdělávání a navazující magisterský obor Učitelství francouzského jazyka pro ZŠ. Členy oddělení se každoročně stávali zahraniční lektoři, jejichž přínos byl nesporný pro studenty i učitele. Od svých začátků bylo oddělení francouzského jazyka odborně, metodicky i materiálně podporováno Velvyslanectvím Francouzské republiky. Velvyslanectví vybavilo oddělení nejen odbornou literaturou a velmi dobrým základem francouzské a frankofonní literatury, ale i základními přístroji. Je velká škoda, že obor Učitelství francouzského jazyka byl od roku 2013 z finančních důvodů postupně utlumován a následně zrušen.

Počátky katedry jsou historicky spojeny se vznikem Pedagogické fakulty. Kořeny je možné spojovat s Ústavem domácích nauk, který vedla Alžběta Steinigerová. Skutečné základy katedry spočívají ve spojených katedrách fyziky a matematiky. Od akademického roku 1958–1959 se katedra osamostatnila pod názvem Katedra teorie výroby a dílenských prací. S jejím vznikem jsou spojena jména jako PaedDr. Zdeněk Rádl – první vedoucí katedry, Otomar Barborka, prom. pedagog – na katedře působil od roku 1956 do roku 1965, Jaroslav Dobrý – na katedře působil od roku 1958 do 1964 jako učitel obrábění dřeva, Václav Kolář – nastoupil ve stejném roce 1958 jako učitel odborných předmětů, svoji činnost ukončil v roce1965. Katedra získala prostory v budově ve Veleslavínově ulici, dílny byly později situovány do budovy v Riegrově ulici. Jako učitelka odborných předmětů nastoupila na katedru v roce 1961 Jaroslava Pohořelá. Její působení skončilo v roce 1965. V roce 1964 dostala katedra nový název – katedra základů průmyslové výroby. Do zrekonstruovaného objektu dílen v Riegrově ulici nastoupili zkušení odborníci. V roce 1962 to byl Ladislav Maxa, který zde pracoval až do roku 1977. Jeho oborem bylo zpracování dřeva a plastů. O rok později nastoupil Karel Štekl, který vedl výuku kovu. Do důchodu odešel v roce 1973. V roce 1963 se personální stav katedry rozšířil o PaedDr. Marianu Klementovou, která zajišťovala výuku metodik a předmětů pro 1. stupeň základní školy. Na katedře působila až do roku 1994. Dále nastoupila Milada Nováková, která spolupůsobila jako metodička a především stála u zrodu oddělení didaktické techniky (později laboratoře didaktické technologie). Svoji činnost ukončila v roce 1976. V roce 1964 došlo k přejmenování pedagogického institutu na Pedagogickou fakultu a v následujícím roce ke sloučení s Pedagogickým institutem v Karlových Varech. Následně se nově a velice moderně koncipovala katedra s neoficiálním názvem katedra technické výchovy. Název katedra technické výchovy se legalizoval v roce 1973–1974. V této době posiluje katedru Ing. Miroslav Běloch, CSc., který vedl výuku materiálů a strojírenství (od roku 1966 až do 1970). Výuku elektrotechniky převzal Ing. Jiří Fencl. Jeho velice úspěšné působení na katedře je vymezeno roky 1966 až 1968. V této době působí na katedře řada externích odborníků (dr. Jaroslav Levý z LF UK Plzeň, prof. Ing. Vladimír Zeman, DrSc., prof. Ing. Karel Křikač, DrSc., pozdější univerzitní rektor doc. Ing. Josef Průša, CSc. a řada dalších). Katedra zajišťovala výuku oboru Učitelství pro základní školu (6. až 9. ročník, později 5. až 8. ročník), Učitelství pro 1. stupeň základní školy. Předmět didaktická technika byl povinný pro všechny studenty pedagogické fakulty. Byla vytvořena první laboratoř této techniky v celém bývalém Československu. Na ni navazovala první multimediální učebna MULTIMEA v místnosti V 11 v budově PF ve Veleslavínově ulici. V učebně byl vytvořen zpětnovazební televizní okruh. Vyučující měli k dispozici videokamery, páskový videorekordér Sony, televize, zvukovou aparaturu, zahraniční promítací techniku a další v té době špičkové vybavení. Svojí didaktickou koncepcí to byla unikátní učebna v celé republice. V této učebně se realizovaly první videosimulace, videohospitace, televizní výuka atd. Vše bylo zásluhou předvídavosti, kreativity a organizačních schopností vedoucího katedry doc. dr. Zdeňka Rádla, CSc. Katedra se podílela i na modernizaci technického vybavení celé fakulty (např. auly ve Veleslavínově ulici). Na této činnosti se podíleli nejen učitelé, ale i studenti oboru. Generace těchto absolventů si pak velice úspěšně vedla ve své pedagogické praxi (jako ředitelé škol, inspektoři, vedoucí školských úřadů). V roce 1972 byl přijat Ing. Jan Vojtík na výuku strojírenských předmětů, na katedře působil až do roku 1985 a pak ještě v letech 1990–1992. Ve stejném roce nastoupil doc. Ing. PhDr. Lubor Šabacký, CSc. Učil technologické předměty (dřevo a plasty), dějiny techniky a další. Jeho úspěšné působení bylo završeno ve funkci vedoucího katedry v roce 1991. Jako externista pracoval ještě v roce 1999. Vzhledem k velkému počtu studentů a dělení výuk y praktických předmětů na skupiny byli přijati v roce 1974 na výuku technických praktik prom. pedagog Jiří Vachtl, prom. pedagog Pavel Danihelka a prom. pedagog Petr Mach. J. Vachtl a P. Danihelka ukončili činnost v roce 1976. Studenti si v této době odnášeli z výuky technických praktik řadu užitečných didaktických pomůcek v kartonových šanonech. Technologické snímky rozpracované do jednotlivých fází s doprovodným didaktickým textem byly unikátem, který neměla žádná jiná obdobná katedra. Dodnes jsou platnou pomůckou při výuce na základních školách. Výuku didaktické technologie po M. Novákové převzal v roce 1974 Pavel Kutný, který přešel z katedry fyziky. Po ročním působení z katedry odešel a na jeho místo nastoupila v roce 1975 Štěpánka Horská. Ta se starala o rozvoj oboru až do roku 2000. V době jejího působení katedra získala grand na modernizaci laboratoře didaktické technologie, který odstartoval další etapu rozvoje tohoto oboru. Další výraznou osobností oboru didaktické technologie byl technik Jaroslav Kamarád, který svými osobními zkušenostmi pomáhal mladým učitelům. Na katedře působil od roku 1969 po dobu osmi let. V té době katedra získala do užívání dřevěné stavební buňky na dvoře Veleslavínovy ulice. V nich pak vznikla specializovaná pracoviště, fotolaboratoř, kopírovací centrum, nahrávací audio studio pro tvorbu výukových programů – diafonů. Tyto buňky byly odstraněny až v roce 2006. V roce 2009 byla Katedra technické výchovy přesunuta do menších prostor do budovy FPE na Klatovské třídě. Katedra tímto přesunem přišla nejen o další prostory, ale také o další vybavení, které nebylo možné z důvodu malých prostor přestěhovat. V listopadu roku 2010 došlo ke sloučení Katedry matematiky, Katedry fyziky a Katedry technické výchovy a vznikla tak jedna katedra, která začala působit pod názvem Katedra matematiky, fyziky a technické výchovy. Vedoucím nově vzniklé katedry se stal PaedDr. Petr Mach, CSc., který zároveň vykonával i funkci vedoucího oddělení technické výchovy. Od roku 2013 se stala vedoucí Katedry matematiky, fyziky a technické výchovy tehdy doc. PaedDr. Jarmila Honzíková, Ph.D. Vedoucí oddělení matematiky se stala PaedDr. Šárka Pěchoučková a vedoucím oddělení fyziky byl jmenován RNDr. Miroslav Randa, Ph.D., kterého nahradil v roce 2015 PhDr. Pavel Masopust, Ph.D. Oddělení technické výchovy vede od roku 2015 Mgr. Jan Krotký, Ph.D. Složení členů oddělení technické výchovy se také poněkud změnilo, v roce 2008 převzal strojírenské předměty Ing. Jindřich Korytář, který působil vedle prof. Ing. Václava Pilouse, DrSc., výuku v dílnách postupně zajišťoval doc. Ing. Petr Hrubý, CSc., kterého vystřídalo několik externích pracovníků, následně se pak dílen ujal nejen Mgr. Jan Krotký, ale od roku 2014 i Mgr. Petr Simbartl. Od roku 2017 nastoupil na katedru Mgr. Jan Fadrhonc, který zajišťuje nejen dílenské předměty, ale také předměty z didaktické a informační technologie. Výuku pracovních předmětů pro Učitelství 1. stupně a Učitelství pro mateřské školy zajišťuje PhDr. Petr Simbartl, Ph.D. a prof. PaedDr. Jarmila Honzíková, Ph.D. V roce 2015 opustil katedru prof. Ing. Václav Pilous, DrSc. V současné době prošlo oddělení technické výchovy významnou modernizací všech prostor a vybavení. Pro kreativní projekty studentů je k dispozici plně vybavená dílna, laboratoř materiálů i laboratoř didaktické techniky. Dílna disponuje několika technologiemi 3D tisku, gravírovacími laserovými stroji a konvenčními obráběcími stroji i jejich funkčními modely. Další laboratoře jsou vybaveny projekční technikou ve vysokém rozlišení, přenosnou notebookovou učebnou a celým portfoliem nových stavebnic a didaktických pomůcek pro rozvoj manuálních dovedností a funkčních gramotností.

Výuku TV pro Pedagogickou fakultu zpočátku zajišťovali vyučující kateder TV na LF UK v Plzni a VŠSE v Plzni. Až se vznikem Pedagogického institutu v roce 1959 byla zřízena samostatná katedra tělesné výchovy a jejím vedoucím byl jmenován PhDr. Josef Vojík, CSc. Prvními členy katedry byli Václav Mencl, Vlasta Osvaldová, Danuše Brklová a o rok později se KTV rozšířila o J. Tolara, J. Lacinu a J. Beneše. V letech 1964–1965, po spojení Pedagogických fakult v Plzni a v Karlových Varech, měla katedra 10 členů a jejich počet postupně stoupl na 16. V letech 1960–1971 katedru z pozice vedoucího formoval doc. PhDr. Josef Vojík, CSc., mezinárodně uznávaný volejbalový expert. Od roku 1971 do roku 1974 vedl katedru Vladimír Bukovský a dále v období 1974–1987 doc. PhDr. Václav Mencl, CSc., který byl také vedoucím Střediska vrcholového sportu v plavání a podílel se na výchově plaveckých reprezentantů. V letech 1987–1990 stál v čele katedry PaedDr. Karel Rubáš, CSc. orientovaný převážně na didaktiku atletiky. S poněkud složitějším obdobím od roku 1990 do roku 1994 si optimálním způsobem poradila doc. PhDr. Danuše Brklová, CSc., zaměřená především na výuku didaktiky školní TV a též přední basketbalová odbornice i se zkušenostmi z působení v zahraničí. V letech 1994–1995 krátce na pozici vedoucího katedry působil doc. PhDr. Zdeněk Havel, CSc. Od roku 1995 vede katedru PaedDr. Jaromír Votík, CSc., který se ve výuce didaktiky sportovních her věnuje především didaktice fotbalu a dále teorii a didaktice sportovního tréninku, zkušenosti také uplatňuje v trenérské i lektorské práci při vzdělávání fotbalových trenérů. Reformy školství odrážel i vývoj studijních programů z hlediska obsahu i délky studia. V počátcích – na Pedagogickém institutu – bylo studium pro 1. stupeň tříleté a pro 2. stupeň čtyřleté (se společným dvouletým studijním základem). Od 3. ročníku bylo možné studovat třípředmětové kombinace, které později byly nahrazeny dvouoborovými aprobacemi. Studium učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů (5.–12. ročník) bylo od r. 1977 prodlouženo na 5 let (1. st. NŠ 4 roky). Po roce 1989 byla v zásadě koncepce studia učitelství TV pro ZŠ čtyřletá v dvoupředmětových aprobacích o rok delší pro učitelství TV pro SŠ s postupným zaváděním kreditního systému povinných, povinně volitelných a výběrových předmětů během studia. V akademickém roce 2006–2007 byl na katedře tělesné a sportovní výchovy dokončen proces restrukturalizace studia. Katedra připravuje budoucí učitele TV, nejdříve ve tříletém bakalářském stupni, kde studenti absolvují převážně odborné předměty, a teprve v navazujícím dvouletém magisterském studiu jsou zařazeny předměty, které tvoří pedagogickou způsobilost. Kromě tohoto programu zajišťuje katedra TV tříleté bakalářské studium (neučitelského směru) obor Tělesná výchova a sport, které je ale při splnění předem formulovaných požadavků při přijímacím řízení do navazujícího magisterského studia s tímto prostupné.

Historie katedry výtvarné kultury je spojena se samotnými počátky Pedagogické fakulty založené roku 1948. Esteticko-výchovným předmětům byl na vzniklé fakultě věnován prostor zprvu v rámci ústavů (Ústav výtvarné výchovy), později v roce 1951 byla rozhodnutím Ministerstva školství zřízena katedra výchov sdružující výtvarnou a hudební výchovu. Od roku 1959 vznikly katedry jednotlivých uměnovědných aprobačních předmětů. V tomto roce tedy vznikla i samostatná katedra výtvarné výchovy tehdejšího Pedagogického institutu. Počátky výuky na katedře zajišťovali středoškolští profesoři, v případě katedry výtvarné výchovy to byli Jaroslav Krátký, první vedoucí výtvarné katedry, a Jan Wenig. Výuka nejprve probíhala v prostorách budovy ve Veleslavínově ulici. V průběhu 50. let pak kolektiv pedagogů posílily další významné osobnosti a umělci, kteří přicházeli z prostředí středních škol (František Koliha, Karel Frauknecht) nebo byli jinak obecně známí ve společenském či politickém životě (Václav Vodák). Rok 1960 znamenal pro tehdejší katedru výtvarné výchovy změnu jednak v jejím vedení, které přebírá Jan Wenig, jednak v místě působení. Katedra se přemístila do prostor budovy po zaniklé střední pedagogické škole, původně však reálném gymnáziu na Klatovské třídě. Tato skutečnost znamenala pro katedru možnost postupného vybudování stabilizovaného a zároveň adekvátního prostředí pro výuku teoretických i praktických disciplín (ateliéry pro kresbu a malbu, grafická a keramická dílna, ateliér prostorové tvorby a modelovna).

Specializované disciplíny si vyžádaly také extenzi pedagogického sboru, jehož členy se stávají další významní umělci jako Josef Šteffel, Mirko Zdeněk, Jindřich Jíša, Miloš Franče. V roce 1965 nuceně odchází Václav Vodák, v důchodovém věku opouští katedru František Koliha a z rodinných důvodů také Karel Frauknecht. Po krátké existenci karlovarského pedagogického institutu založeného na počátku 60. let, který zahrnoval vlastní katedru výtvarné výchovy, přešli na plzeňské pracoviště Otmar Homolka, Karel Retter a Bohumil Sedláček. Teoretickou složku výtvarného oboru v té době měli na starost Otmar Homolka, Bohumil Sedláček a Mirko Zdeněk. Sedmdesátá léta neznamenala závažnější změnu profilace nadále tendující zejména k posilování praktické složky výuky, zato však přinesla další personální změny ve vedení katedry (po smrti Jana Weniga v roce 1972 přebírá funkci Václav Vodák, který se na katedru vrací a vede ji do roku 1976). Do roku 1978 ve funkci vedoucího katedry působí Josef Šteffel a do roku 1980 Mirko Zdeněk). Pedagogický sbor na druhé straně obohatili noví pracovníci, kteří se stali dalšími výraznými osobnostmi katedry v její historii (Milan Hes, pozdější vedoucí katedry, Slavěna Jandová, zakladatelka tradice textilní tvorby na katedře, Jaroslav Zapletal, jeden ze zakladatelů a současný ředitel Bienále kresby Plzeň, Přemysl Doležal, který se spolu s Věrou Němcovou specializoval na metodiku a teorii výtvarné výchovy, Vladimír Havlic, jehož snahou bylo vytvořit na katedře zázemí také pro ilustraci a bibliofilii). Studijní programy katedry se po předchozích modelech tříletého studia, dvouletého studia (od r. 1953) a čtyřletého studia (od r. 1967) ustálily na konci sedmdesátých let na pětiletém plánu. V osmdesátých letech se katedra nadále rozrůstala a proměňovala personálně (se specializací na dějiny umění přichází Jana Potužáková, Jana Ašenbrenerová, Jana Mainzerová se specializací na výuku ve studijním programu 1. stupně ZŠ, Rudolf Podlipský se specializací na didaktiku výtvarné výchovy, Naděžda Škardová se specializací na malbu, Jiří Novák a Vladivoj Kotyza se specializací na kresbu a grafiku, Jaroslav Bocker se specializací na modelování) i prostorově (katedra přibírá do svého držení dvě učebny na Chodském náměstí a také místo v nové přístavbě budovy Klatovská). V čele katedry se nakrátko objevuje znovu Josef Šteffel (do roku 1981), po něm nastupují Jindřich Jíša (do roku 1986) a Milan Hes (do roku 2002). Mezníkem ve vývoji katedry (stejně tak jako celého školského systému) se stal rok 1989. Předchozím vývojem katedra postupně dospěla do stavu, kdy ve výuce, přestože se jednalo o učitelské obory, převažovala průprava v praktických disciplínách a katedra stále více inklinovala k uměleckým činnostem, zatímco didaktika výtvarné výchovy zůstávala v menšině. Tomu napovídal i poměr umělecky aktivních tvůrců a didaktiků v pedagogickém sboru. Jediným didaktikem v hlavním pracovním poměru byl Rudolf Podlipský a jako externistka s katedrou začala v této oblasti později spolupracovat Jana Lamserová, zatímco tým umělecky činných tvůrců se rozrostl o nové členy, zejména absolventy katedry výtvarné výchovy, Naděždu Potůčkovou (keramika, 1. st. ZŠ), Stanislava Poláčka (keramika, prostorová tvorba, malba), Jana Součka (malba, kresba, grafický design), Ivanu Vyhnalovou (kniha). V období 2003–2016 stála v čele katedry Vladimíra Zikmundová. V této době se katedra profilovala především v oblasti užití nových technologií ve výtvarné edukaci (Vladimíra Zikmundová, Jan Mašek) a uplatňování artefiletických (Jan Slavík, Jindřich Lukavský) a arteterapeutických přístupů v rámci didaktiky výtvarné výchovy (Martina Komzáková). Studenti zvládli pracovat s rámcovými vzdělávacími programy (Jaroslav Vančát) a reflektovat vlastní pedagogické působení s využitím badatelských přístupů. Umělecké zázemí se však po personální a materiální stránce zhoršilo natolik, že se některé disciplíny přestaly zcela vyučovat. Na katedře zůstal z umělců jedině malíř a keramik Stanislav Poláček. Na katedře nepracoval žádný historik umění. Od roku 2017 vede katedru Věra Uhl Skřivanová. Katedra prochází procesem obnovy i nového rozvoje. Současná výtvarná pedagogika (pedagogika umění) totiž čerpá ze tří základních oblastí: umělecké a výtvarné tvorby; věd o umění (především pak dějin a teorie umění, ale i estetiky, sociologie umění, psychologie a filozofie umění či sémiotiky) a vizuálních studií; didaktiky výtvarné výchovy a oborového pedagogického výzkumu, včetně mediálního vzdělávání.

V r. 2018 byla katedra přejmenována na katedru výtvarné výchovy a kultury. Přijala tak zpětně do svého názvu odkaz na dobrou tradici české výtvarné výchovy a zároveň se jasně vymezuje směrem k výtvarnému vzdělávání v kontextu vizuální kultury. V současné době pracují na katedře čtyři významní čeští umělci: Kurt Gebauer, František Hodonský, Barbara Benish a Stanislav Poláček. Opět se tak rozvíjí na katedře prostorová tvorba: od modelování po sochařství, ale také například environmentální tvorba nebo umění ve veřejném prostoru. Byl zakoupen nový grafický lis, a tak se znovu katedra věnuje také i tisku z hloubky. V suterénu budovy byli zpětně získány prostory bývalé keramické dílny a na základě grantů vybudována nová keramická dílnu, a dokonce dílna sklářská. Katedra má v plánu se v budoucnu navrátit rovněž k textilní tvorbě, protože textil je poměrně snadno dostupným materiálem, se kterým učitelé, a to především MŠ a 1. stupně, běžně s dětmi pracují. Katedra tak nabízí budoucím učitelům osvojení jednak klasických technik, např. kresby či malby, ale také nových technologií pro výuku výtvarné výchovy, ať již je to digitální fotografie, video, film či počítačová tvorba. Studenti jsou vedeni k formulaci vlastní myšlenky – konceptu a jeho ukotvení v kontextu umění, kultury, ale také společenských věd. Na základě východisek pedagogického konstruktivismu se aktivně podílí na výuce a v rámci autorské tvorby prezentují vlastní názor a zodpovědný postoj k okolnímu světu. Na katedře působí didaktici výtvarné výchovy: Jan Slavík, Věra Uhl Skřivanová, Monika Plíhalová, didaktik a teoretik umění: Rudolf Podlipský, kunsthistorička: Lenka Stolárová, didaktik mediálního vzdělávání: Jan Mašek, arteterapeutka a psycholožka: Martina Komzáková. Očekávaným cílem spolupráce umělců, didaktiků výtvarné výchovy a kunsthistoriků je vybavit budoucí učitele takovými profesními umělecko-pedagogickými kompetencemi, které podpoří rozvoj tvořivosti, smyslové citlivosti i vizuální gramotnosti jejich žáků. Současná katedra výtvarné výchovy a kultury se snaží být otevřeným kulturním centrem. Úzce spolupracuje se Západočeskou galerií v Plzni a Galerií Evropského domu v Plzni, Unií výtvarných umělců Plzeň, Galerií Vestředu. Zapojili jsme se do projektu Pěstuj prostor Plzně. Podílíme se na oborovém diskurzu ČR, spolupracujeme s ostatními výtvarnými katedrami ČR a zahraničními pracovišti: AVU v Mnichově, Univerzitou Flensburg, Osnabrück, Krakov. Kromě činnosti výukové organizujeme odborné přednášky, workshopy, kurzy celoživotního vzdělávání, podílíme se na dětské univerzitě a řadě mezioborových a meziuniverzitních projektů či konferencí.